Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 11.11.
Martin
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Brouček
Autor: DominikR (Občasný) - publikováno 5.9.2005 (21:58:17)

BROUČEK 

 

Dvouvrstvý toaletní papír s potiskem hotelu Noc vášní. Je to možné? Je možné, abych nebyl schopen zaostřit ani na přední, ani na zadní jeho neposranou vrstvu? Nesnáším loučení se svobodou. Lidi se setnou do němoty, a pak to ráno – nechci na to myslet, sakra.

„Broučku, budeš v pohodě?“

„Co? Jo, v pohodě, hned vylezu.“ Za týden mě a Pavlu oddají v kostele. Průser roku, jak to nazývá můj nastávající tchán.

Zaostřování na toaletní papír mi nijak zvlášť nepřilepšilo. Zmůžu se akorát tak postavit na nohy a v trenýrkách docápat rovnou do ložnice.

„Ta dá, lásko, už jsem jenom tvůj,“ tohle přece není Pavla. „Ty na tý posteli, co seš zač?“

„Tvoje nevěsta, broučku, a celou tuhle noc budu jenom a jenom pod tebou.“

„Ne ne ne, kde je Pavlínka, kde je moje nevěsta?“

„Ale broučku, copak nepoznáváš svou nevěstu?“

„Hele, neříkej mi broučku, ty nevěsto, kde, kde,“

Hvězdy nad hotelem halily mraky, když jsem padl na postel vedle nahého těla čísi osoby. Již jsem to říkal na začátku, já prostě nenávidím loučení se svobodou.

 

Skrz polámané žaluzie do pokoje pronikalo světlo, zabarvené růžovou záclonou. Otevřel jsem oči do prázdného pokoje, kde nikdo nebyl.

Nepamatoval jsem si z minulé noci ani ťuk, navíc mě k tomu kurevsky bolela hlava.

Sedl jsem si svlečený na postel a uviděl vzkaz na papíře. Stálo v něm:

 

Broučku,
nemohu s tebou zůstávat v jednom pokoji. Láska mě zaslepila. Věci, které se staly, mě bolí. Přemýšlím o tom, jak moc jsme se milovali, dokud se to všechno nestalo. Nedokážu bez tebe žít, prosím tě, promiň mi to. Slibuji ti, že o mě nikdy neuslyšíš, nikdy.

 

Líbám tě, navěky

                                                                                                                                       

 

Žádný podpis. Nepoznával jsem její písmo, nebo jsem si to alespoň myslel. Zajímalo by mě, o čem to píše, jaké věci se staly? Musím ji najít a zjistit, co se děje.

Sebral jsem z nočního stolku své věci a šel ke vrátnici vrátit klíče.

Obtloustlý recepční mě pozoroval zdálky.

„Dobré ráno, kolik to dělá?“

Otázka ho očividně zaskočila, aniž bych znal příčinu, ale pak ze sebe vyhrknul: „Tři stovky.“

Když jsem otevřel peněženku, nemohl jsem si nevšimnout, jak hlodá pohledem.

„Co je?!“ Okřiknul jsem ho.

„Co by mělo být?“

„Proč na mě tak civíte?“

„Já necivím.“

„To je jedno, tady máte ty dvě stovky. A, nevíte náhodou, kdy odešla má snoubenka?“

Tvář se mu znechuceně pokroutila: „Vaše snoubenka?“ Pohled mu sjel na mou peněženku. „Teď si nemůžu přesně vzpomenout. Copak? Že by předmanželská hádka?“

Položil jsem mu na stůl další stovku.

„Začínám se rozpomínat. Asi tak hodinu poté, co jste přišli - mohlo být kolem třetí.“

„Neříkala nic?“

Opět ten jeho pohled. Když jsem zkusil vytáhnout další bankovku, spustil: „Nic, a už odejděte z mého hotelu. Z lidí, jako jste vy, se mi zvedá žaludek.“

„Cože?“

„Říkám ti, ty zvrhlíku, abys vypadnul. Okamžitě!“

„Naser si,“ vyfakoval jsem ho a šel ke stanici metra.

 

Ve stanici bylo narváno, lidé ještě frčeli do práce. Každý z nich držel v ruce černý kufřík se smyslem svého života a pajdal do vlaku. Pajdal jsem s nimi jako jeden z davu, jako jedna z těch pracujících forem života, děs mi přejížděl po zádech.

Vystupoval jsem v poslední stanici ve čtvrti Slavných a Bohatých. Za okamžik jsem stál před vilou Pavlínčiných rodičů.

Otevřela mi maminka s červenýma očima, v županu, se slzami na krajíčku, vzlykala a potichu mluvila, aniž by se mi podívala do očí.

„Nemluv laskavě. Mám ti vyřídit jen,“ zavzlykala, „jen že tě nechce vidět. Nikdo z naší rodiny, manžel měl pravdu. Věděl, že lžeš. Prosím tě, teď odejdi pryč.“

„Počkejte,“ stačil jsem ještě chytit dveře, „nechápu to, co se stalo?“

„Nedělej to horší, měla jsem tě ráda jako svého syna, a proto tě neodsuzuji. Pavlínka včera byla v tom hotelu.“

„Já vím, ale proč odešla, proč se mnou nezůstala?“

„Cože? TY zvrhlíku, jdi od našeho domu. Jdi si za těmi svými.“

„Za kým?“

„Ona tě viděla. Viděla tě tam, jak trávíš noc - s tím chlapem.“

Práskla mi dveřmi , jakoby to byla ostrá gilotina s mým jménem. Je to jedno, do prdele se vším, už si vzpomínám.

 

 



Poznámky k tomuto příspěvku
Lamarski (Občasný) - 6.9.2005 > Tak takovou rozlučku bych nikomu nepřála;) Líbil se mi styl přímých řečí, nebylo třeba žádné omáčky okolo, vše bylo řečeno. Ten konec jsem trošku tušila, ale nedokážu popsat proč. Možná to použití slova zvrhlík (u recepčního).
Body: 4
<reagovat 
Quotidiana (Občasný) - 6.9.2005 > ... bych prosila větší písmo a trochu zauvažovat nad tím, jestli černý text na šedém pozadí je to pravé ořechové.... 
<reagovat 
Rony Rubinek (Občasný) - 6.9.2005 >

 


Body: 4
<reagovat 
buryzon (Občasný) - 6.9.2005 > konec....čekal jsem něco jiného.Asi tečku.
Body: 4
<reagovat 
Emmet_RAY (Stálý) - 6.9.2005 > dobrá "análnost"

4-5
Body: 4
<reagovat 
 DominikR (Občasný) - 7.9.2005 > Václav Mráz> co bych měl vylepšit? neporadíš?
<reagovat 
 DominikR (Občasný) - 7.9.2005 > Václav Mráz> co bych měl vylepšit? neporadíš?
<reagovat 
 Emmet_RAY (Stálý) - 7.9.2005 > Tony Sawer> no, to asi neporadím, protože mi to připadá celkem fajn už teď

líbí se mi, jak už jsem uvedl, jak to pěkně odkazově jde - začínáme toaleťákem, pak je tam porůznu to "naser si" nebo "do prdele" a končí to buzerantama ;-) to mi přišlo dobrý


co mi tehdy vadilo, je ten konec, přišlo mi to takové neučesané a ten příběh poněkud nepravděpodobný, ale potíž je v tom, že teď už se mi to takové nezdá, takže fakt sorry, neporadím, nechal bych to asi tak
<reagovat 
 DominikR (Občasný) - 7.9.2005 > Václav Mráz> Zkus se zamyslet nad otázkou "Jak se dostal dopis snoubenky do postele, když v pokoji vůbec nebyla?" Třeba ti to osvětlí pár věcí, a třeba je to ta věc, která ti neseděla
<reagovat 
Emmet_RAY (Stálý) - 7.9.2005 > to že v pokoji snoubenka byla spíš naznačuje tohle:

"To je jedno, tady máte ty dvě stovky. A, nevíte náhodou, kdy odešla má snoubenka?“
Tvář se mu znechuceně pokroutila: „Vaše snoubenka?“ Pohled mu sjel na mou peněženku. „Teď si nemůžu přesně vzpomenout. Copak? Že by předmanželská hádka?“
Položil jsem mu na stůl další stovku.
„Začínám se rozpomínat. Asi tak hodinu poté, co jste přišli - mohlo být kolem třetí.“

tím předchozím (viz níže - ten dopis atp) se tak trochu snažíš hrát si s čtenářem na kočku a myš, ale spíš zbytečně zamlžuješ příběh, kterému by víc slušela ostrost

"Broučku,
nemohu s tebou zůstávat v jednom pokoji. Láska mě zaslepila. Věci, které se staly, mě bolí. Přemýšlím o tom, jak moc jsme se milovali, dokud se to všechno nestalo. Nedokážu bez tebe žít, prosím tě, promiň mi to. Slibuji ti, že o mě nikdy neuslyšíš, nikdy.

Líbám tě, navěky

Žádný podpis. Nepoznával jsem její písmo, nebo jsem si to alespoň myslel. Zajímalo by mě, o čem to píše, jaké věci se staly? Musím ji najít a zjistit, co se děje."

- tady je to zamlžování až moc, ono vůbec není jasné, zda to psala ona nebo "nevěsta toho večera" - pak se ukáže, že to opravdu psala jeho (ne-nastávající) žena (aspoň doufám), ale to tomu moc nedává logiku, protože ženská, která by před svatbou našla svého muže v posteli s jiným chlapem by asi těžko měla nervy na psaní decentních dopisů

toť první věc co mi nesedí

druhá - že tam není nic rozvito "co proč a jak"

jen málo heterosexálních chlapů by i v sebevětší opilosti skončilo v posteli s chlapem, zvlášť pár dnů před svatbou, chybí nám motivace, ten chlápek nepůsobí jako někdo z takovými sklony, proto čtenář tápe, asi to působí nepřirozeně

a třetí věc - manželka v penziónu - kde se tam vzala? to je "náhoda" jak z nějaké špatné italské komedie


no vida, tak jsem nakonec přece sesmolil co mi vadí ;-)



<reagovat 
 DominikR (Občasný) - 7.9.2005 > Václav Mráz> 

a kdybys to vzal z tohoto pohledu:

 

tchán si najme profíka, aby překazil svatbu. ten našeho hrdinu nadroguje, dokonce sám napíše dopis a zařídí, aby je Pavlínka viděla spolu. kdo vůbec říká, že náš hrdina je opravdu homosexuál?


<reagovat 
 Emmet_RAY (Stálý) - 7.9.2005 > Tony Sawer> to je fajn, ale troufám si tvrdit, že je to v povídce jen velmi těžko rozpoznatelné, jestlis to tak opravdu zamýšlel, tak se ti to, aspoň podle mne, moc nepovedlo
<reagovat 
 DominikR (Občasný) - 7.9.2005 > Václav Mráz> to máš právdu, vůbec se to nepovedlo, ani nemělo :) kočka a myš, však to znáš
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + dvě ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)   Nepublikovat mimo Totem.cz  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter