Uvnitř bolestných křečí úsměvů
Ptáci odplavali vstříc něžnostem
Úzkostná touha stahuje okovy
Nemocným vředy na žaludku

Každé ráno ta samá
Sestra v bílém plášti
Podala mi sklenku vody
A pilulky života pestré chuti
Umdlévaly na mém jazyku

Každých pět minut pěnivé zvracení
Myšlenky chtělo utlumit
Na to, že nebe je modré
Že láska je bledá
A sníh se rozpouští
V ústech malých dětí
Na každé nové bílé ráno
Kdy auto veze slepcům meltu k snídani
Kdy déšť zkropí bláto všedních střech
Kdy lidi pohřbívají lidi, aby pak
Mohli v tichu nad jejich hroby stát
A vzpomínat a plakat a smrkat
Do bílých kapesníků

Za tím oknem naproti
Mával jsem na bledou tvář umírající dívky
Její vpadlé oči propichovaly pohledem
Změtí chodeb k ní se dostat
Abych jí mohl říct

Neboj se, smrt je vysvobození padlých
Jokohama neumírá
Tam se lásko sejdeme

Květiny na rozloučenou
Polibek na rozloučenou
Zkus aspoň nekřičet
Vždyť i vedle chce umírat se v klidu

Na spáncích vrásky a okolo očí
Slzy smáčí suchou průhlednou tvář
Nezapomeň, lásko, tam nahoře se sejdeme
A ona přikývne a odpoví: Počkám tě…
Nádech a výdech Nádech a…

Každé ráno ta samá sestra
V bílém plášti barevnými prášky
Umrtvuje poskvrněné početí

Víš, lásko
Tam nahoře v Jokohamě
Tam se sejdeme…