motto: "Jsem, tedy alespoň myslím."
z horoucí lásky věnuji Renému…
groteska
je to prosté
říkám to znovu:
prcat se musí
jinak umřem na deprese
ale jinak
umřem stejně
i bez prcání
jako kopřivy
někdy zas rád chodím na pole
zatímco lidé chodí ve městě
jen tu a tam dítko
či milenci
připletou se mi pod nohy
a já rázem padám do snu
***
a jindy zas chodím rozkvetlými sady
s voňavým dřevem a pukajícími květy
sám si sedám na lavičku
nebo se probírám dlaněmi jabloní
člověku se při tom sbíhají sliny
a mně osobně
vždycky naskočí bradavice
měkce
našlapuji na levou nohu
pravou visím v nebi
když líbám sošku Krista
gauč se prohýbá do tvaru číše
a skříně se sklání i s klobouky
z filosofické příručky
jednoduchý obsah křesťanství
- bůh je člověk -
vyjadřuje vztah boha a člověka
v takové dvojznačnosti
že zásadně je možno pochopit
boha jako člověka
(Lad. Benyovszky: Filosofická propedeutika)
…a já rázem padám do snu
v to jarní odpoledne jsem ji hladil
po slupkách rybích rtů
dech brousil hrany
kostěných zoubků
a vaz se lámal
odbíjením kyvadlových hodin
když se valila hrouda mých prstů
pod knoflíky korzetu košile
stěna po spárech pukala
a hrníčky nadskakovaly
bylo jich všude plno
těch prstů i těch knoflíků
následně se rozevřela kůže hrudníku
na jehož netknutých oblinkách
dlaň klouzavě ulpívala
naproti přes ulici
Machek centroval rohový kop
jeho výkřik projel jak dýka hrdlem.
…a já rázem padám do snu
AKT PRVNÍ
skoro prázdná místnost. za vyskleným oknem cvrliká ptáček. ona - leží na zádech a okolo krku má leklou rybu. dýchá, cení zoubky a občas jimi zacvaká. on se nad ní sklání a líbá rybě rty. při odbíjení hodin si křupe klouby.
AKT DRUHÝ
jeho srdce tluče. na poličce nadskakují hrníčky. stěna místnosti se bortí. snaží se jí rozepnout pionýrskou košili. marně. prsty se mu třesou. nechce povolit. líbá rybu. nakonec vítězí nad košilí. jeho dlaň pod ní vklouzne. tápe po kůži a hledí do stropu. ona cvaká zoubky.
AKT TŘETÍ
za zborcenou stěnou vidíme poletovat druhého ptáčka. cvrliká. on již nehybně svírá její prsa a neví, co dál. ona stále cvaká zoubky. ryba jí sklouzla z krku. dole přes ulici tuberák Machek napálil míč. vletí zbořenou stěnou na jeviště a posléze odskáče mezi diváky. Machek hlasitě odchrchlává.
meditace č. 5 (japonská inspirace)
mou hospodou je koupelna
navečer k prasknutí narvaná
neprší v ní ledabyle - ani trochu
ústa smočená v oparu
podivně se kroutí
pomlka ve světnici
díval jsem se na televizní pořad
kam slečny chodily rozevírat stehna
a mnoho mluvily o pomerančové šťávě
ano teď si vzpomínám
byl to pořad o gymnastice
kontemploval jsem mezi květinami
a zdálo se mi že jsem měsíčním paprskem
který pluje po nábytku
groteska
je to prosté
říkám to znovu:
vítr musí fičet
a naše slzy kanout:
až budem vpleteni do kola
nebudem vědět
kde nám hlava stojí
|