Co je to za život,
chce se mi utíkat
a chce se mi řvát.
Tak sundejte mi roubík,
tak uvolněte pouta.

Chci být s ní,
chci ji být blízko,
dotýkat se jejich snů
a přání,
chci tě mít v dlaních,
chci tě hladit,
chci tě milovat,
chci se s tebou vznášet.

Prosil jsem Boha o křídla.
Prosil jsem Ďábla o totéž…

I pravil Bůh: Já dám ti křídla,
ty za to přijmi lásku mou.
Já ale nechtěl jeho lásku,
já jsem chtěl lásku tvou
a dělit, dělit se dnes nehodlám.

Ďábel položil mi ruku na rameno:
Máš mít křídla, duši mi však za to dáš.
Má duše peklu stejně patří: Beru ty křídla.

Jen jednou vzlétneš; usmál se Ďábel,
podruhé-li se o to pokusíš,
už se nevrátíš.

Obejmul jsem tě pevně a tančil s tebou mezi mraky,
svítalo a náš divoký tanec se topil v červáncích.

Nenáviděl jsem sebe, když mi ubývaly síly
a umdlévaly křídla.
Čím déle jsme tančili,
čím krásnější se mi svět zdál,
tím víc jsme byli blíže zemi.

Když dotkli jsme se země,
když rozplynul se sen,
nezbylo nic než volný nebe
a z něho se mi Ďábel smál.

Bloudím prázdnými ulicemi
a jsem sám,
nikam už nepospíchám.
Myšlenky hlavou letí
a nikdo nikdo je nezastaví,
na ten usměv vzpomínám,
na to studený ráno,
který ten usměv rozzářil.

Být malíř ten obraz
na plátně bych zachytil,
pak bych si ho v srdci uchoval,
protože tam jsi mi nejblíž,
protože tam jsi, tam jsi má.

Jen jednou ještě vzlétnout,
jen jednou a už nikdy víc.

Dal jsi mi ochutnat volnost Ďáble,
a hned jsi mi ji vzal.

Zase mne v poutech vlečou,
jen roubík ať mi prosím nedávaj.

Mé duši vládne peklo
v srdci mém je stín,
v životě mém už zase chybí světlo.

Já v té tmě bloudím
a hledám kousek svítání.
Kdo ukáže mi cestu,
než se v té tmě ztratím
a víckrát, víckrát nevrátím.

Našel jsem ve městě nejvyšší dům
a z jeho střechy vidím tu nekonečnou tmu
a nad ní je světlo,
v tom světle lítaj ptáci…

Chci také lítat,
chci také žít.

Jen jednou použít je smíš,
Ďáblova slova v uších zní,
podruhé už se nevrátíš.

Zavřel jsem oči, na kraji střechy stojíce.
Na zavřených víčkách promítám si film,
ten který do srdce se vryl,
když jsem s tebou dotančil.

Aspoň chvíli zase létat,
aspoň chvíli snít.
Tak jsem se rozhodl v jeden okamžik,
ten krok jsem, krok jsem udělal…

Já zase letím,
já letím…

Prohrál jsi sázku, tak pravil Ďáblu Bůh.
Prohrál, řekl Ďábel,
jenomže on neví, že až dopadne,
tak nezbude z něj nic než hromádka kostí.

Přesto letí a než dopadne je štastný
a dopadne-li, možná prohrál život,
ale duše, duše ta mu zůstane.

Ty jsi Bůh, ty víš to líp,
řekl Ďábel.

A těsně nad zemí pode mne podložil svou dlaň…