|
|
|
Aquarius (Občasný) - 27.7.2005 > Rýmovaný verš je něco nepolapitelného, co přijde a člověk třeba ani nemá kam si napsat o tom prchajícím větru, a tak musí zůstat v člověku a svou melodií rozezní ho silněji, tam uvnitř, a pak se stane součástí a člověk zůstane tím veršem..
Stojí za to psát rýmovanou poezii, je nezastupitelná a tak ti držim palec, abys zůstala ve svých verších, jako treba Jiří Orten ve svých:
„Potkal jsem studánku a oči jsem si omyl. Pln plískanic a malých trápení potkal jsem studánku. A vše byl náhle omyl, který se v pravdu promění.
Dívám se do sebe o radost pozorněji. Jak pes se otřásám a stříkám daleko úzkost a beznaději. Sám. Ale čistě sám!
Potkal jsem studánku a řekli jsme si více, než lidé říci mohou si. Pak, když jsem odcházel od této křtitelnice, usmíval jsem se na husy.“
| | | <reagovat |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
jan(ek) (Občasný) - 28.7.2005 > Já si nemůžu pomoct:
- Dovedeš úlohu ?
Je šťavnatá jak ovoce
trhané o málo,
jen o malinko po dozrání
-Dovedu. Oblohu
Chceš přivolati, píšťalo ?
Chtěla bych přivolati !
Co po mně pomněnka chce ?
-Tak pískej modrou,
pískej růžovou
a nestarej se o květiny
A mraky zapískej,
s kterými připlovou
slzičky Mariiny
To je taky Orten, když už s ním Aquarius začal. :-) Abych vysvětlil proč, krásně a nenásilně to plyne a to mi u tebe trošku schází. Mám dojem, jako by si ten rým před sebou hrnula ještě moc silou. Jo, není to jednoduché... :-)
| | | <reagovat |
|
|
|
| .......... (Občasný) - 2.8.2005 > ALISSIE> dík!! to je ono:)
bláboly asi jak pro koho, viď? mně se Tvé básně moc nelíbí, ale nepovažuji je za bláboly
pa
| | | <reagovat |
|
|
|
|
|
|