I.
15. 7.
Osamění se pomalu stává skutečným bytím; mým soustavným rozhovorem s tebou.
15.7.
Monika, po vyslechnutí mých veršů - a bylo to za ty roky vůbec poprvé, kdy jsem jí četl (což je docela s podivem) -, mi řekla, že by, pokud by to četla, byla hotova koupit si provaz...
Lenka mi řekla, že u dvou Závětí se rozbrečela.
17.7.
Přemýšlím, proč píšu. Je to asi především proto, že mi vlastně nic jiného nezbývá.
Psát znamená vykupovat se, že když žiji tak, můj Bože, snad alespoň něco se dá považovat za zdařilé - a to myslím v obou významech, které jsou z té věty patrné.
|