Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
	Moje strasti a radosti Autor: dablicekk (Občasný) - publikováno 6.7.2005 (14:19:20)

Jednoho krásného, letního rána jsem se probudila do strašného hluku. Bylo sedm hodin ráno, říkám si to snad není možné, protože vstávat v sedm hodin ráno a ještě o prázdninách je docela vražedné. Řeknu si, tak to teda ne takhle brzo mě nikdo budit nebude- a najednou co vidim, koukaj na mě dva kluci co k nám přišli pracovat. Ne, že by mi vadilo, že mě vidí v noční košili, ale já jsem se strašně lekla. Zaběhla jsem do pokoje takovou rychlostí, že jste to ještě nikdo neviděl. Asi po čtvrt hodině jsem vyšla a ty kluci sem mě ptali co mi přelítlo přes nos, že se mě strašně lekli, protože něco rozcuchanýho vyšlo z pokoje a zase to do něj rychle zaběhlo, tak co si měli myslet. Při práci jsme si spolu povídali a byla to sranda, občas jsem jim s něčim pomohla. Představili se jako Matěj a Petr.   Ten den bylo zrovna strašně horko, tak končili ve čtyři hodiny odpoledne. Za půl hodiny potom co opustili náš dům mi přišla SMS, jestli si nechci jít zaplavat, byla od Petra. Šla jsem za tátou a přemluvila ho, abych mohla do devíti večer bejt venku. Jeli Jeli jsme na koupaliště do Konětop. Blbli jsme tam jako malé děti. Petr se mě pokoušel ze srandy utopit jenže, když se o to pokusil poprvé, tak jsem to nečekala, strašně jsem se lekla a pokousala ho. On se na mě vážně podíval a zeptal se mě jestli v zubech nemám žádný jed a jestli jsem očkovaná proti vzteklině. „To snad není možné“, myslela jsem si. Zeptala jsem se ho jestli se nezbláznil a on nepokrytě řekl, že ne, že se ptal jenom proto, aby se ujistil, že nemusí jet do nemocnice, tak za tohle si to odneseš jsem si řekla, pokusila jsem se ho trochu přitopit, ale to se mi bohužel nepodařilo a Honza přitopil mě.  Asi v sedm jsme se rozhodli jet domů, protože nás už všechno bolelo.   Druhý den k nám přišli zase Péťa si ze mě utahovat, že mu ruka otéká a, že má otravu krve. Další den jsme jeli s tátou pro Lenku, byla u mě čtrnáct dní. Ty dva týdny stály za to, jezdily jsme plavat… Jednou, když jsme jely okolo hospůdky jsme se rozhodly, že si dáme něco k pití, protože jinak bychom cestou domů umřely. Tak jsme před tou hospůdkou vesele popíjely kolu a přišel k nám můj kámoš Štěpán a zval nás na místní diskotéku, pět minut jsme se rozmýšlely a potom jsme kývly. Byl v tom ale jeden problém, měly jsme se Lenkou půl hodiny na to se upravit do přijatelného a použivatelného stavu a to jsme si k tomu daly ještě sraz s jedno holkou za čtvrt hodiny, takže jsme měly na přípravu jenom čtvrt hodiny. Lenka tak pospíchala, že si rozmazala řasenku skoro po celém obličeji a já jsem se jí musela tak smát, že jsem měla lesk všude jenom ne na puse.  No, tak z baráku jsme vyrazily o pět minut později a po dvou minutách Lenka zjistila, že si vzala jiný boty něž chtěla, tak jsme se ,musely vrátit. Na diskotéku jsme naštěstí dorazily o čtvrt hodiny dříve a to je co říct při naší výpravě. Začalo to přesně v sedm. Ze začátku tam byla docela nuda. Tak jsme se tam se Léňou bavily v ústraní, Lenča chtěla něco říct, otevřela pusu a ony jí svítily zuby, dostala jsem z toho takový záchvat smíchu, to si určitě nedovedete představit, když to nevidíte na vlastní oči, Lenka byla úplně vyděšená co se stalo, když jsem jí to řekla, tak si myslela, že jsem se zbláznila, tak jsme na ní taky vycenila zuby a o zábavu bylo pět minut postaráno. Dělaly jsme si srandu z toho, že jsme asi mimozemšťani nebo, že jsme dostaly jejich zuby, ten kdo nás viděl si myslel, že jsme utekly z blázince. Po hodině tam začala bejt zábava. Přišlo tam ještě pár lidí a ty se o zábavu postarali, začaly jsme e Léňou s nima tancovat a byli jsme zpocený až za ušima V jedenáct jsem já, Leňule a pár kluků, kteří nás šli doprovodit vyrazili na noční obchůzku okolo vesnice. V půl dvanácté už jsme byli všichni, tak utahaní, že jsme se rozešli a šli spát. S Lenkou jsme ještě doma do jedné kecaly a docela dost jsme se při tom zasmály. Druhej den nás tak všechno bolelo, že jsme se skoro nemohly hýbat. Dokonce jsme i objevily i svaly o kterých jsme až do toho rána nevěděly, že je máme.

Poznámky k tomuto příspěvku

zirael (Občasný) - 6.7.2005 > aj vaj. přepisuješ sem deníček? touhle cestou ne, milá kolegyně. Body: 1 <reagovat

dablicekk (Občasný) - 6.7.2005 > zirael> Dobrá, dobrá, ale zkusit se musí všechno. Nemám pravdu milý kolego? <reagovat

A.x.e.l (Občasný) - 6.7.2005 > máš zmatek v pravopisu a hlavně v čárkách - ty jsou všude, jenom ne na správných místech a chybí mi tam zápletka. na druhou stranu vtipné podání, něčemu jsem se velmi usmívala. :o) <reagovat

Emmet_RAY (Občasný) - 8.7.2005 > nu.. text by si zasloužil jeden bod, ale docela často jsem se u četby smál, takže budu hodnej :-) Body: 2 <reagovat

Zrušit obrázky    Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

<jméno   e-mail> Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je pět + pět ?