Své srdce zanechala jsem v Atlantidě
Kde na břehu moře jsem se procházela
Zpívala, tančila a květy zalévala
V chrámu žila
S ostatními kněžkami křišťály léčila
V dnešní době se Atlantida na povrch vynořuje
I obraz velké pyramidy s křišťálem,
Který nad čas a prostor funguje
A mimo dimenze stojí
Ukryt je však před zraky lidí
Dokud jeho čas znovu nepřijde
Za nocí vlahých na palouk
S jednorožci a vílami chodila si hrát
Do písku kreslila vzkazy andělům
Ten čas tak bezstarostný byl
Já netušila, že skončí tak záhy
A moje srdce si Atlantida ponechá
Atlantido jsi láskou mou
Již navždy
Dnes však je doba odlišná
Srdce si proto beru zpět
Ale má láska je trvalá
Kéž přijdou opět časy podobné
A budeme s jednorožci se vídat
Ta energie jejich překrásná
Bude naše duše laskat
Atlantido jsi láskou mou
Mimo čas mohu tě navštívit
Na plážích do písku usednout
Své vlasy na zem rozprostřít
Šumění moře naslouchat
Co o skály svou píseň rozehrává
Buď sbohem lásko má
Já dalším dobrodružstvím jdu vstříc
Tebe však v srdci navždy uchovám
Hudbu stříbrných zvonů v mysli si ponechám
|