Návštěva v domově

Kolik smutných oči na mě hledělo,

přál jsem si být úplně někde jinde.

Podpaždí jsem držel dárků, málo,

chci být váš, a hřát vaše duše, to jde.

Mají sny, jednoduché a prosté, touhu,

tetu, kamaráda. Domov stejný je tak,

že společně si hrají, tajemství jak duhu,

rozlévají mezi sebou, žijí, děti, dál.

Stál jsem, u dveří jejich světa a mlčel.

Bůh neví proč nemít rád, jen radí,

lásku i soucit, aby někdo to volání slyšel.

Choďme tam, milujme, dušičku to hladí.