Hvězda

 

Tak váhavě ta hvězda hoří

a její smutek v černém moři,

té nejčernější metafoře,

jak světlo lampy majáku,

co zaleskne se na háku

třem pytlákům s křivým nožem…

 

I ty svoji hlavu kloníš,

stejně dneska jako vloni

v příkrém, hrubém tchořím lomu,

v nejčernější z černých nocí,

hledáš hvězdu před půlnocí,

aby ses moh’ vrátit domů…