TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Neděle 29.12. Judita

Všechny rubriky

Próza

> Próza

> Povídky

>		Fejetony

> Úvahy

> Pohádky

> Životní příběhy

> Cestopisy, reportáže

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
	Kolekce NESUĎME SMRT !!! Autor: sova (Občasný) - publikováno 23.8.2007

	Poutník životem (Občasný) - 1.9.2007 > šedé> Promiň, ale někomu to může připadat víc přirozené než život, zvlášť když je v těžké situaci...Vlastně už takový člověk nemá důvod žít, tedy aspoň si to myslí, nechává se ve svém nitru ovládat pocity viny, sebeobviňování, pocity méněcennosti, má většinou malé sebevědomí, pokud vůbec nějaké má...A pokud je v tomto stavu dlouho, pak už jen zbývá krůček k tomu, aby začal trpět depresí, začal se přímo nenávidět, nenávidět sebe, své tělo, prostě celkově jaký je...A pokud deprese trvá dlouhodobě a není léčena, tak už jen málo chybí k sebevraždě...U někoho, kdo je vrozeně spíš introvert a nemá rád, když na něm někdo něco pozná, se ani ta deprese nepozná a ostatní ani nepoznají, že třeba potřebuje jejich pomoc, a tak spatřuje v sebevraždě východisko ze své situace...Jenže takovému člověku jen stěží dojde, že sebevražda není řešením problému, ale útěkem od něj... A jak to vím, když tady tak poučuju??? To je jednoduché, sama jsem si tím prošla...A nebudu tu vysvětlovat, proč jsem si ubližovala, prostě to bylo jedno z těžších období v mém životě a přiznám se, že kdybych před těmi 5 lety nezačala psát básně, tak už bych tu asi nebyla...

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli Poutník životem

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je devět + dvě ?

Napsat autorovi (Občasný)