Zahleděla se na dokumenty před sebou, po chvilce je s nechutí odstrčila.Cítila příliš velký neklid než aby se soustředila na preciznost své práce.
Na chvilinku ji zahřála myšlenka na kafe, než si uvědomila, že došlo.Mohla by si horkou vodou zalít cukr, a předstírat, že je to hustá, černá tekutina, vlévající energii do její mysli.Ale k čemu to.Nedostatek kofeinu nebyl důvodem jejího roztpčení.
Třela si zmrzlé ruce ozdobené narudo nalakovanými nehty a mračila se.
Nejraději by se odrazila pryč, z téhle židle, od tohoto stolu, místnosti, budovy, od tohoto prázdného, posraného života.
Ale kam jít, když všude jinde je nabídka jen horší?Má se stát něčím stínem, poskokem, nesamostatnou jednotkou?Takhle měla alespoň malý pocit svobody, uvolnění se z tohoto těžkého řetězu života.
Nespokojenost jí nepřešla ani večer, kdy s kamarády seděla ve vyhřáté, osvětlené hospodě.Raději by zalezla do tmy, pod nějaký studený šutr, předstírajíc mrtvého brouka.Místo toho byla nucena sedět mezi těmito známými, přesto vzdálenými tvářemi,. poslouchat je, smát se, přikyvovat, vše to šlo automaticky, naučená litanie předchozích let.
Vrcholící zlost si nakonec vylila.
"Nemusela jsi na ní tak vyjet." Zadívala se na mě vyčítavým pohledem.
"Věc názoru." Odtušila jsem a přehrála si předchozí rozhovor s hloupou dívčinou, odpadem této doby.Ona byla má stoka pro vylití nespokojenosti a vzteku.Slova jako "co tu chceš" a "vypadni, nikdo tě nezval" skutečně pomáhají, pokud je někdo nehází po vás.
"Jsi starší, neměla jsi si jí všímat...." Začala
"....a nechat si srát na hlavu, protože jsem venku z puberty.Běž s těmi zásadami víš kam."Ušklíbla jsem se, dokončíc to za ní.Proč se s ní vůbec bavím? Je vždy dokonalá, plná zásad a morálky, opak mé pokleslosti.Možná proto......jeden z mých posledních mostů, spojů s okolím.
Doma mě navštívilo svědomí, obrátilo ze všech stran můj dnešní výlev, a zase odtáhlo, otrávit život někomu jinému.
Uvědomila jsem si, že doma nemám kromě cukroví ani suchej chleba.Všude kolem svátky, obchody zavřené.K večeři jsem zchroupala vanilkové rohlíčky.Suveréně mi to zvedlo náladu.Snad přívalem cukru?Hlad mě donutil pustit se do kávových rohlíčků, plněných krémem, košíčků s krémem a želé,........snězením cukroví jsem ukončila vánoce, stejně již bylo 26.
27. mi došlo, že vánoční cukroví z mého života ještě nezmizelo.
|