Památník Lidice, příspěvková organizace Ministerstva kultury ČR, stál v posledních letech víc než na okraji zájmu veřejnosti. Lidice vlastně měly smůlu dvakrát. Nejprve je 10. 6. 1942 postihla tragédie totální likvidace, demonstrativní odplata nacistů za atentát na říšského protektora, a po roce 1948 se staly jednou „z výkladních skříní“ komunistického režimu. Protekční postavení Lidic v této době se stalo nejednomu trnem v oku a vzpomínka na stále dávnější tragédii mlhavěla. Pamětníků ubývá a lidská psychika má sklon všechno deprimující přirozeně potlačovat a pokud možno se k tomu už nevracet.

   Přesto nesmí být lidická tragédie zapomenuta. Stejně jako tragédie míst, která postihl podobný osud. Proto se zrodil nový typ komponovaného pořadu „Světlo za….“. Prvním z cyklu těchto pořadů se 31. 1. 2006 v rámci Lidických zimních večerů stalo „Světlo za Oradour“ věnované francouzskému město Oradour sur Glane. I ono bylo demonstrativně zlikvidováno jako odplata za smrt vysokého nacistického důstojníka, shodou okolností na den přesně dva roky po Lidicích. Zahynulo v něm celkem 642 jeho obyvatel, muži byli postříleni, ženy a děti nahnáni do kostela a ten i s nimi vyhozen do vzduchu. Dílo zkázy dokonaly ruční granáty, těla mrtvých a umírajících žen a dětí potom nacisté zaházeli kostelními lavicemi a  podpálili. Stejně jako všechny domy v Oradouru. Zachránilo se jen 13 mužů, jedna žena a jedno dítě…

   Vzpomínkový pořad „Světlo za Oradour“ začal symbolicky tím, že každý návštěvník zapálil ve vstupní hale Lidické galerie svíčku za Oradour. Úvodní část večera patřila vzpomínkám Roberta Rogera Hebrase, jednoho z těch, kteří měli to štěstí a oradourskou tragédii přežili. Jako devatenáctiletý tehdy přišel o matku a dvě sestry a vzpomínky na 10. 6. 1944 jsou pro něj dodnes bolestivé. Ani čas nemá v některých případech tu moc zhojit všechny rány. Doprovodil ho ředitel oradourského památníku Richard Jezierski a v krátkém projevu připomněl, jak je důležité nezapomínat na tyto dějinné události zvláště dnes, kdy jsou jistými rádoby historiky zpochybňovány. Radost ze setkání s lidickými občany Francouzům nezkalila ani zavazadla ztracená ještě na letišti v Paříži, která se podařilo dohledat a dopravit do hotelu až se značným zpožděním.

   V druhé části večera vystoupili Jiří Dědeček s údernými písněmi Jacquese Brela a strhující Zora Jandová se Zdeňkem Mertou. Diváci se tak dočkali nejen slavného šansonu Je ne regrette rien ve velmi živém podání, ale i méně známých písní a nakonec i neobyčejně působivé písně cikánky ze závěru nového muzikálu Zdeńka Merty o Ferdinandovi d´Este, který se právě chystá na cestu do Sarajeva.

   Neoficiální závěr večera zahájil pan Luděk Jůza odborným výkladem k francouzským vínům dodaným specielně pro tento večer Francouzsko -českou obchodní komorou. Při jeho ochutnávce potom měli všichni možnost pohovořit si i s dalšími hosty večera, zástupci francouzského velvyslanectví v čele s 1. radou Charlesem Malinasem, ministerstva kultury, ministerstva pro místní rozvoj, kladenského magistrátu, ředitelem Vojenského historického ústavu pplk. Mgr. Alešem Knížkem a historikem pplk. PhDr. Eduardem Stehlíkem a v neposlední řadě i s ředitelem Památníku Lidice, JUDr. Miloušem Červenclem a s organizátory večera, Ing. Tomášem Janatou a Marií Stránskou z firmy Pragopublic s. r.o.

   Nová tradice „Světel za…“ tak byla zahájena nejen důstojně, ale také neobyčejně zajímavě. Pokračovat by měla 10. 6. 2006 koncertem v zahradě Lidické galérie „Světlo za Lidice“ a dalšími „Světly“ za další stejně postižená místa. Bohužel jich je více, než dost.

Jitka Lenková

Obr. Pan Herbas, který přežil masakr v Oradouru, za ním ředitel tamního památníku pan Jezierski  (zdroj Památník Lidice)