ouvej (Občasný) - 30.6.2005 > můžeš mít tolik tváří, kolik chceš, mě to pobavilo, ale nezarmoutilo, onehdy jsem seděla nad ránem v knajpě, a kdosi dělal do kohosi, a ona se tak cudně bránila, holka mladá, idealistická, a ze mě vypadlo: tak mu dej. To jsem čubrněla, co ze mě, netýkavky v soukromém životě, vlastně vypadlo, a jak upřímně jsem to myslela. Ach jo. to je úplně od věci - k tvým pocitům.
Jasně, že můžeš napsat báseň, před kterou zbledne i emmet. To je přece vždycky zázrak, který přijde tak nečekaně.