POZNÁNÍ BÍDY

Panem X zmítaly výčitky

úplně mimo rytmus.

„Pan Y je ujetej“, přemítal,

„a já se s ním ani nerozloučil.“

„Ach běda běda, běda paběda…“

A bědoval a bědoval až do chvíle,

kdy si uvědomil, že alespoň ta bída mu zůstala, a že tu mu jen tak někdo neveme.

To ho potěšilo a začal si prozpěvovat:

„Běda pabjéda papapapabjéda,

pabjéda pabjéda pabjéda.“

Pak se uvelebil do křesla

a pomyslel si:

„No tak si mě mouchy snězte, no.“