Mlha

 

                Bílé hvězdičky mlhavých slov

                v zimním oparu plynou mi z úst.

                "Miluji tě,"

                šumí větvemi mrznoucím dechem.

                Pouliční svit naklonil svou tvář.

                Chce se snad ujistit,

                zda je to pravda?

                Jen mlha a my.

                Naprosté bezvětří dotváří kulisu bláhové idey.

                Pod vrstvou nevědomosti usíná chlad,

                jenž obepíná srdce v mučivém prostoru.

                Je zima.

                A mlha zastřela už veškerý den.

                Však upřímnost ve tvých očích,

                to je ten plamen,

                jenž zbavuje duši mou sobecké jinovatky.

                Ať hoří, ať žije!

                Teplo, pod nímž roztávám.