A celkem vzato, vzít tři trpaslíky
a poskládat je do jedné ženy
ozdobit se narcisy a řvát
haló, bytní, vaše nájemnice
se konečně zbláznila
konečně dopsala poslední báseň
to nemusí být špatné
mé děti budou šťastné
konečně budu tichá
když rovnám ostříhané vlásky
své zrzavé vnučky, páni, to je éro
její slovník je sakra, prase, fuj a auuííí
ale když je milostně laděná, huláká, HULÁKÁ
sluší, líbí, čačí, fajn a prima
(jen občas proložené kanonýrským sakra)
je vášnivka, vrhá se mi do náruče tak
že mi láme nos svým čelem
co chcete po zrzavé osůbce
co sahá k nebím
která svým žvlatláním
vyvolá?
ale schovávám pro ni knížky
prahne po nich, konečně někdo
z mých potomků
vnímá magii slova.
Je nejkrásnější měsíc v roce
je duben, jihnu, jsem rozložená
na tisíc malých kousků
chtěla bych požírat zlatý déšť a všechny podběly
vznícená plastiková kráva, dříve dojná
dnes snad masíčková, no tak mě sežerte
chci cítit vaše zoubky, celá jsem vaše
rozložená, rozložitá, odevzdaná.
Ale nejdřív: sežeru duben, pohltám hlínu
do které jsem zasadila
trávu pro kočku
stanu se ubýváním, porodím varlata
porodím další pičku
být znovu živá, bože, to bych chtěla.
|