|
|
|
Camouflage Autor: Hynek (Občasný) - publikováno 28.1.2000 (18:28:51), v časopise 31.1.2000
|
| |
Camouflage - 16 let ve stínu Depeche Mode
Asi těžko bychom hledali na hudební scéně nějakou kapelu, která by byla častějším terčem napodobování než je elektronická legenda Depeche Mode. Němečtí Camouflage - původně kvarteto, následně trio, duo a nyní opět trio zažili svá nejlepší léta koncem osmdesátých let. Je sice pravda, že i jejich největší hit Love Is A Shield z roku 1989 byl určitě na první poslech naprostou většinou posluchačů přisuzován právě zmíněné anglické čtveřici, ale ani to jim nezabránilo k poměrně velkým úspěchům jak v Evropě, tak kupodivu i v zámoří. Kapela loni po dlouhém čekání vydala singl Thief, který však dle mého názoru nevěstí pro Camouflage příliš šťastnou budoucnost. Dosti ale už obecných plků. Pojďme se zastavit u každého alba a říci si ke každému několik vět. Pokusím se být stručný a zbytečně vás nezatěžovat historickými daty a jmény. K získání těchto informací, nechť čtenáři laskavě zneužijí linky uvedené na konci článku.
Hodnocení desek (1 - minimum, 10 - maximum)
Voices And Images, 1987
Když občas nějaký rozumbrada prohlásí, že první alba skupin jsou zpravidla nejlepší, můžeme vždy poskytnout mnoho konkrétních argumentů proti. Nedoporučují ale brát za příklad zrovna Camouflage. Toto je opravdu výborné album, které však už nenašlo a asi ani nenajde svého přemožitele. A kdyby se deska omezila na prvních osm, devět věcí, bylo by ještě lepší, protože až do instrumentálky Music For Ballerinas v podstatě Camouflage jedou stylem hit vedle hitu. Otázka však zní : V čem se liší Camouflage na tomto albu od DM ? Ano, větší přímočarostí, větší úderností rytmiky (na čemž měla jistě znatelný podíl přítomnost Olivera Kreissiga - hráče na bicí pady), menším podílem simulací akustických nástrojů. Ale ruku na srdce, pokud by vám tohle v té době někdo předložil jako novinkové album DM, tak byste to asi všichni sežrali i s navyjákem (Marcus Meyne je zvláště v některých polohách naprosto nerozpoznatelný od Davida Gahana).
hodnocení : 9
Methods Of Silence, 1989
Love Is A Shield zní z každého rádia a Camouflage jsou na vrcholu. Podobně jako Depeche Mode o rok později s Enjoy The Silence, šlo trio až na dřeň jednoduchosti. Píseň je v podstatě postavená na ultrajednoduchých bicích, oktávové base, syntetickém hoboji a výrazném vokálu. Při poslechu alba se však zdá jako by už Camouflage postrádali dostatek tažných nápadů. Na ploše necelých 40 minut máme dvě skoroinstrumentálky s mluveným vokálem (ve skladbě Les Rues si Meyne zašprechtil i po francouzsku) a konec desky obstarává vyloženě průšvihová orchestrálka Rue De Moorslede. Kapela v několika písních použila kytaru. Týká se to hlavně popově laděné coververze On Island a výtečně účelné zboostrované kytaře ve Feeling Down. Vcelku se jedná o docela dobrou desku, ale obsahuje též několik momentů, které dávají tušit neblahé časy budoucí.
Hodnocení : 7
Meanwhile,1991
Pokud si nechcete kazit dobré mínění o Camouflage, tak tuto desku radši vynechte. Renomé slavných hostů na tomto albu se zdá být nepřímo úměrné její kvalitě. Prokousat se 65 minutami nemastných neslaných až středněproudých popíků vyžaduje přímo andělskou trpělivost. I jediný singl z této desky, Heaven I Want You, vám náladu příliš nezvedne. Pokud ovšem neposloucháte všechno od Káji Gotta po Ivetku Bartošovou.
Hodnocení : 2
Bodega Bohemia,1993
Je nanejvýš smutné, že tato deska zapadla díky sporům s jejich nahrávací společností. Devět, poměrně vyrovnaných písní s drobnými názvuky funku a taneční scény, mohlo znamenat určitý příslib pro další vývoj. Doporučené tituly : Suspiciouos Love, Bondage People a závěrečná In Your Ivory Tower.
Hodnocení : 8
Spice Crackers
,1995
Pokus o zachycení módních vln elektronické a taneční hudby. Bohužel nepříliš uspěšný a hlavně nepříliš zdařilý. Sem tam něco jako house, poté kraftwerkovské retro, využití čínské pentatoniky, hodně instrumentálních skladeb. Camouflage naneštěstí dodnes nepochopili, že v taneční hudbě jde především o práci se zvukem a o menší důraz na harmonii. Pouhé používání určitých rytmických vzorců nestačí, to taky můžete dopadnout jako Ace Of Base či Aqua. Z desky by se přesto dalo vyextrahovat docela slušné písňové EP, ale hodnotí se vždy celé album, že.
Hodnocení : 4
A co dál ?
V roce 1997 vyšel výběr We Stroke The Flames a letos by mělo vyjít nové album s pracovním názvem Sensor, jehož předzvěstí je právě výše jmenovaný singl Thief. Ačkoliv jsem ohledně comebacku Camouflage skeptický, rád se nechám překvapit, co chlapci vymyslí. Vždyť takoví Wolfsheim také progresivitou příliš nehýří a o neúspěchu se v jejich případě hovořit nedá.
Camouflage opět jako trio
|
|
|