O sobotě

Tmavou nocí padá hvězda
padá rosa
šedá mlha, tak krásná
jak jen noc dovolí.

Zvuky hudby z každý strany
úplně jiný
a roztříštěné noty mi
kapou do dlaní. Pohladila
bych tě, kdybys neodešel.

A pak ráj vzpomínek
otevřený a ozářený
das ist stroboskop
pojď taky dál.

Jsme staří a je nám tak málo
ohlušeni hudbou
polykáme zrníčka života
rozsypaná po zemi.

Pak to zabodnem a jdeme spát
unaveni světlem
které zítra přijde. Unaveni fetem
který nás zbavuje zábran.
Příliš mladí.

Kdy se zase sejdeme?
Za sto let v nebi, na zemi, v zemi.
Nebo snad příští sobotu?
Jestli budeme mít kde, s kým, čím
a nebude-li to bolet.