polykám tvoje oči sněží a nad zářícími reflektory vyrostly celé keře světla kované dveře kostela mě studí do zad čekám až přijdou vysocí muži s úzkými krky a přinesou nádoby s mlékem po schodech se kutálí prázdná flaška je cítit vodkou a slzami až přijdou naleju do ní mléko zmrzlými prsty ji proměním v leknín a budu čekat třeba roky než přiběhne další černá kočka a napije se nejprve z leknínu potom ze mě
Šanovem obchází veliký kamenný kůň hledá svou nevěstu
a mně se k sobě lepí rty celé od medu jak jsem se loučil se tvým jménem