|
Penzión na předměstí
Penzión na předměstí, jen deset světel plamínků, sto mužů se sem nevměstí, jen deset v očích ohýnků.
Deset žen a jedna dáma, co dlouho už to nedělá, říkají jí Bordel mamá, už dávno není nesmělá.
Deset ložnic a deset postelí, zvláštní parfém a kouře dým, deset párů radostně se tetelí, pro pány to už není pouhý šprým.
Zákazník stálý a stálý plat, schodiště nohama ošoupané, dobrá pověst a deset aut, ty stěny říkají jim pane.
Noc končí svoji vládu již, hvězdy jim byly svědkama, v pokoji cítit pot a pryž, pevná půda pod nohama.
|
|
|