|
|
|
Květní úděl Autor: Jokr () - publikováno 26.4.2001 (09:41:30), v časopise 30.4.2001
|
| |
Jakmile v zahradě noční stín padá,
květinka jedna, za druhou uvadá,
hlavičky s korunkou klesají k stonku,
lístečky skládají do tvaru zvonku,
celé pak pod tíhou kapiček rosy,
krčí se u země, chvějí se bosy,
další den při první sluneční záři
ihned se otáčí k zlatavé tváři,
rozvíjí poupata k plnému květu,
nádherné zbarvení předvádí světu,
vábivým aroma lákají včely,
od nichž by pestíky opylit chtěly,
ze strany na stranu klátí je vánek,
jako by chtěl je tím zlobit kapánek,
poté, když sucho jim sužuje zemi,
tu ztrácejí svěžest, barvu chvílemi,
pak menší i závlaha dodává sílu,
přidává živiny, života víru,
podzimní sychravo nabádá k spánku,
přichází mrazivo od mdlých červánků,
v zahradě, na poli, v sadu i lese,
lehce se orosí, když mlha se snese,
štiplavý mrazíci postupně sílí,
pokosí kvítečky snahou a pílí,
odkvetlé promrzlé ke snění sahají,
zpozdilé sestřičky bez jisker padají,
v zimě, když sněhem se zakryje sémě,
na jaře kořínek vypučí jemně,
z něho pak vyroste rostlinka smělá,
jež půvabnou přírodu krásou svou dělá.
|
|
|