viděla jsem bříško nekonečna

dívala jsem se zespoda

snažila jsem se prorůstat

všemi smutky

které se teprve vršily

v jednom bříšku osmičky

a čekaly    až   dopluji

v tu dobu  kdy každý den měnil se

ve  Velký pátek   tenkrát

snad noc byla    a   někdo lámal

metlice     divoký kmín

na mojí adrese dnes 

vrší se nálety    z okolních polí

lebeda    pelyněk    jen samé plevely

to není Niagara   láska si láme nohy

láska se nesčítá    pokaždé znovu

se rodí    prý

víš, na co teď myslím?

šli jsme...   i plevel byl tenkrát

překrásný    šli jsme...

Co zbylo z proutí   kterým jsem obrůstala?

spáleniště  popelí     popelí se

však na bříšku ještě neopálená

ryba hebká   skoro dívka

proplouvá   nekonečnem