|
| |
 |
Totem dubnový
Autor: Gentleman (Občasný) - publikováno 26.4.2001 (01:00:34), v časopise 26.4.2001
|
|  |
Nejen Totem se mění, i návštěvníci jsou pokaždé jiní. Snad nepříliš dobré duševní rozpoložení přispělo k mé větší kritičnosti i nadále výhradně subjektivních dojmů.
Přišlo celkem míň lidí. Recitátoři se z 2/3 obměnili. Netleskalo se - kupodivu. Recitovalo se po blocích, recitátoři se necourali. Dobré. Na to konto chyběla jakási soudržnost, dnes by se řeklo integrita. Není dobré, když účinkující sedí mezi publikem, opravdu. Je to příliš domácké, žoviální. Hoch ve fraku a úzkou pěšinkou (jak ji dělá? - takhle úzký holicí strojek snad neexistuje), který byl spiritus agentem, či spíš mobilis agentem. Byl dost hodně sebevědomý a exhibicionistický. Do kabaretu dobrý, na one man show také, ale na autorský večer? Omlouvám se, kritizuje se to snadno, já vím, ale... tak jsem to vnímal. Chyběla mi zkrátka totemová pohoda. Ty podvečery mohou a musí být pestré, ale něco jednotícího jako je Petr by mít měly.
Nápady přednášet různé texty stejně a stejné různě: mám vás rád, ale tohle je opravdu vyšší škola, to už se musí něco umět. Stejně jako improvizace v jazzu není o tom, že hrajete, co vás napadne a nic moc nemusíte umět (jestli chcete ukázku s výkladem - nebojte, ne ode mě!), tak i v přednesu je to přesně tak.
Přednes povídek: největší slabina. Povídka musí s ohledem na svou délku pozornost posluchačů udržet, stačí se zamyslet a kontext je v háji. Několikanásobné přerušení, vtipkování s publikem a podobně - laciné a neuctivé k autorům.
Kapela, která podle všeho improvizovaně zaskočila: jasně, hráli jste poprvé, moc jste toho nenazkoušeli. Ale proč neustále opakovat, že nevíme, jak začneme, že se snad zpěvačka chytí (kvůli Zuzance jsem si umyl botky zelené od sekání trávy), že to nějak dopadne - publikum není pitomé a velkoryse toleruje, když se něco nezdaří. Zneužívat to, je na pováženou.
Multiinstrumentalista Přemek (závidím mu, co všechno umí) zasedl za bicí, ale zatímco rytmus ctil, do bubínku bušil, až mi kladívko s třmínkem zapadlo za kovadlinku. Zuzance nebylo příliš rozumět - že by opět zvukař? Shrnuto: kapela neměla "ksicht".
Nějak jsem si nevšiml, jestli anglické texty byly původní. Jestli ano, proč? Řeči o tom, že v češtině se nedá napsat song jsou hloupost založená na lenosti. Jde to, ale dá to práci. Anglicky umět a rozumět - to jsou dvě naprosto rozdílné věci: asi tak deset let života v místní společnosti.
Pokud někde nehrajete kuličky, nemáte šanci jazyk pochopit.
Líbila se mi výrazněji než minule poezie, zejména ty kratší vypointovaná dílka: "Unikající" od Melchise, "Padla jsi" od Pavouka, "Dozníváš" od Baaba, "Skopnutá" od Ziraele - ta mě přímo nadchla (tento druh humoru je vzácný, a je-li ke všemu autorka dívka...), či poetická miniatura "Řekl" od Myšičky:
Půjdem si hrát:
Já budu sníh,
ty krajina.
Já si ti lehnu
do klína... Svižná veršovánka "Internetové blues" prozradila na autorku, že do hospod asi často nechodí: "putika" se pýše s "Y".
Omlouvám se, pokud jsem byl příliš příkrý. Ale i takoví diváci na vás budou chodit...
Gentleman |
|
|
