Výbuch rozkoše,extáze a dlouho odpírané vášně....
Angela již v polospánku promluví, je zcela znavena zážitkem , na který tak dlouho čekala...
" Miluju tě" řekne téměř neslyšně.
Patrik se nad ní nakloní a odpoví " Já tebe .... NE! "
Angela se se zavřenými víčky usměje myslíc si, že Patrik žertuje. Pak však pootevře oči a spatří jeho tvář. Tvář milovaného muže. Ano, stále je to on, ale přesto to on není.... Nejdříve pohlédne do Patrikovo očí, do očí tak důvěrně známých. Jindy něžné, milující, smilující, krásné a milé zelené studně do duše a nyní? Nyní studené, nesnášenlivé, plné jí neznámého citu - pomstichtivosti a vražedné nenávisti. Poté odvrátí zrak raději na ústa. Ústa, která ji mnohokrát líbala, šeptala něžná slůvka nebo křičela obhajujíc jejich lásku, ted byla zkřivena v pohrdlivý úšklebek.... Jindy milování hodné rysy byli příliš výrazné a ztvrdlé, jako by byli dlouhou dobu drženy jim v neznámé grimase. Celá tvář nevyznívala v žádný cit, přesto jich byla plná... Každá vráska, každý vlas, každý sval a každý detail byli různých citů přímo přeplněné. Ale jako celek vyzařovali pouze chladnou lhostejností...
Patrik si zase s pobavením všimal Angelininých očí... Ůdiv mísící se s pochopením a strachem zároven byl pro něj jako balzám na duši....
Koukala na svého novomanžele vyčerpaná a pomalu začínající chápat nastalou situaci a myšlenku milovaného muže....
Usmál se.... Napadlo ji, jak jen si mohla myslet, že by jí mohl ublížit...
Tmou zazářilo ostří, záblesk ze zápáleného krbu osvítil čepel protínající vzduch.... Spatřil zděšení ve tváři své oběti, ale to až poté, co bylo tělo odděleno od hlavy...
Bílé prostěradlo se zbarvovalo krví....
Naposledy ji políbil na rty.....
|