Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 26.12.
2.svátek vánoční
Štěpán
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Poezie
 > Poezie
 > Klasické verše
 > Básnické slovo
 > Všehochuť
 > Teorie poezie
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Manifest do lesa
Autor: tichotam (Občasný) - publikováno 5.2.2005 (23:03:01)

 

 

Se Štěpou bratrem svým na lov jsem lípy se vydal -

měl jakous již vyhlídlou z dřívější návštěvy letní

a cesta nás vedla k ní lesem tak nádherně zimním

že srdce mé plesalo nemoha přestati jásat.


Vzal s sebou jsem batoh dva pytlíky sbalené do něj

na tučná dřívka jež chystali skáceti jsme se

v tom sněhovém háji a sekyrou kterou jsem nesl.

Pilu vzal zubatou bratr můj přes plecka svoje


nic nedbaje zubů ty ke strachu příčinou nejsou!

Tajně vše v les tak nesli jsme spolu jak pravím.

Sporé ty větévky v spícím tom kraji v zrak kladly

pohled na jíní od mrazu co po dnešní noci


tanulo bělostně skvící se ve sličný kraj zim.

Nehřálo slunce však světlo své prýštilo stále

do našich stínů až pod stopy bratra a mne

i do myslí temných od lebečních stěn a vlasů.


Než jsme kam došli v cíl stavili fotiti jsme se

sebe jak radostni hledíme v rozličný vůkol

Bratr můj překrásný Štěpán stál v každém tom snímku.

Ze stromu visící do půli nahý a v klestí


ostřeném pro jemné kreslení jíní se clonou

nízkou pro hloubku do filmu pak vepsané ostrosti.

Mnohokrát tištěna spoušť prstem mým cvakla pro něj.

Světla dost přišlo a Štěpán za skvělý to model


zván mnou byl pro jiskru v očích již nad tělem

chytal jsem a barvu kůže již do šedé

škály se městnala v přístroji výroby ruské

a na film citlivý poprvé takto až mnoho.

 

Světla žel ubylo a cíl tu planěl a zbýval

v myslích nám co hlavní nutný náš úkol dnes daný

Pod rouškou stmívání lépe jsme kradli se k stromu

jenž čekal nás samoten nehlídán myslivcem žádným.


Přírody dbalí a z rozmluv o lese vždy vzešlí

dobří a čestní co skauti teď dbali jsme tedy

na ducha jíní co v lese tom do kmenů proudil

a žádný strom my ne nadarmo káceti chtěli


přec šli k té lípě jsme ve dva co kmeny tam pne se -

Jeden kmen široký dlouho jak vous lesu rostl

na tváři pokryté tenkým a zatvrdlým prachem

připraven k stětí jak nad pěnou sněhu se tyčil


K mocnému kmeni z nás prýštila láska a mírná

ruka má ke kůře jeho se vztáhla bez zubů

hladila ústa v ní puklá i srostlá též bratr

hladil a viděl zas oka co časem tu rostla


Do úst však zuby jsme nechtěli nutit jí Úsměv

je mírnější tajný a temný bez záření kostí

však na mládí sluší se bílou vždy nositi trpce

tak zuby jsme vložili do úst a očí u země


vyrostlé dcerky či synka té lípy a vděk jí

u srdce chovali klidni že smrt je tu lékem

neb u stromu mocného dole je místo kde prázdnno

má býti opravdu prázdné...


                                     ...vraceli jsme se

po poli s batohem plným já bratr zas s kládami

na obou ramenou - mluvili spolu jsme o mnoha

zážitcích z jednoho léta kdy ve Švédském parku


za pólem se skauty pláněmi chodil ve výšce

tísíce metrů jsem nad mořem chladným tam dosti

a jako teď s bratrem cítil se tenkrát když bořil

jsem do bažin boty své jako teď do sněhu v poli


 

 



Poznámky k tomuto příspěvku
Emmet_RAY (Občasný) - 6.2.2005 > v 6:O7 mohu akorát říct, že se vrátím později..
<reagovat 
Lei (Občasný) - 6.2.2005 > že by to presentovalo nevhodné spojení formy a obsahu?
<reagovat 
Naty (Občasný,Redaktor) - 6.2.2005 > Co prezentuje obsahem, nebo formou?
<reagovat 
tichotam (Občasný) - 6.2.2005 > Obsah a forma jsou "konfliktní" schválně. Myslím ale, že nejde o nevhodné spojení, dokonce ani o konflikt. Jde o námět na možný poetický směr, který by byl podle mne možná zajímavou reakcí na soudobý volný verš a cestou dál. Zdá se mi, že formální mravy jsou v moderní poezii obecně uvolňovány... Nutně mne jako jeden ze směrů uvolnění napadá naroubování svazující formy. Moje báseň ještě příliš svázaná není, a to především proto, že nechat se svázat formou znamená jí rozumět a dokonale ji ovládnout. Archaický a "rádobyvznšený" jazyk nepůsobí v širčm kontextu pouze komicky, ale i významotvorně. Zvláště když jsou "zneužívány" k zajímavým obrazům, které svou stavbou připomínají poezii spíše moderní než tu, na kterou jsme v této formě zvyklí. Dokonce mi přijde, že toto spojení je ideální pro vystižení současného světa. Doba popisu paneláku volným veršem je vryta v paměti jako něco pevného a minulého. Doba vznešené poetiky je nostalgicky vzpomínána a všichni žeíme, že dnes se v těch starých kudrnkách pohybovat ijž příliš nelze a když, tak pěkně deformovaně, aby z toho byl trochu ten panelák... Je tu ale neustále ta touha po přírodě, po tom krásném, lyryckém, neměstském... A děje se to, že město je již i na vesnici a prolíná se s lesy... A nevíme, jestli město už začalo, nebo ještě nezkončilo nebo jak? a jestli tohle už je krásná přírody, když je to jen kus lesa se silnicí, po které zrovna čtvrt hodiny nic nejede... Ten kontrast je myslím dost podobný okntrastu dnešního obsahu v lidských myslích a pamětích s formou zaniklou, blaženou a trochu posměšně vzývanou... Ta ironie v nepatřičkosti jazyka je vážná... jako je vážný kus jakoby přírody jenž jsme si oblíbili třeba na poli... na tohle téma měla být ta diskuse, o kterou se mi jedná.
<reagovat 
 Lei (Občasný) - 6.2.2005 > tichotam> To je zajímavá a zároveň odvážná myšlenka. Jen než na to zapomenu, upozorním na to, že speciálně v tomto případě mi připadne komické nezvládnutí přechodníku, ať už je to myšleno vážne nebo, jak jsem původně podezříval, parodie. Já osobně nemám potíže, aspoň si to myslím, se psaním ve vázaném verši, ovšem dost často se mi zdá, že chca necha obsah svým způsobem předurčuje formu. Tví forma vskutku není příliš vázaná, odlišoval bych vázanost od archaizujícího jazyka, což je tento případ. Připomíná mi to především starověkou poezii. Touho po vesnickém - tomu rozumím až příliš dobře, a myslím, že to je to očividné, tato inklinace, a prolíná se tvorbou mnoha autorů "klasických"
<reagovat 
tichotam (Občasný) - 6.2.2005 > Já si také myslím že obsah předurčuje formu... Mám pocit, že obsah se mění.. Že již předurčuje jinou formu, než jaká právě "vládne" či skomírá... Přechodník je-li nezvládnutý - má chyba. Ten můj text ej spíš ilustrační a uznávám že nenaplňuje myšlenku zcela. Přihmuřme oko a pojďme se bavit o tom, čím tento text být chce. Přechodníky by měly být zvládnuté a ironická místa by měla být ironická jen soudobě "nepatřičnou" poetičností nebo zastaralostí a teátrálností. Ale zároveň by měly být o tuto ironičnost obírány zvykem a zasazením do moderně strukturovaných kontextů. Ironičnost provází, ale nestrhává... tak je to podle mne k soudobému "obsahu světa" vystihující... Mám pcit, že by to mohlo být účinné, použije li se to správně a v rámci poetiky: nikoli jen že jeden verš napíšu hahaha archaicky... To by pak byla cílená ironie. Musí být zpochybněna, zevšedněna a funkční a v důsledku krásná.
Touha po vesnici... ale já nemluvím jen o touze po vesnici, ale o tom, jak i na té vesnici se touží po vesnici, jak se svět propojuje čím dál tím víc... což má za důsledek novou nostalgii po přírodě, ne tu starou. Myslím že extrémější, ale ne v Topolovském slova smyslu. Právě naopak: proti Topolovi. ?
<reagovat 
 Lei (Občasný) - 6.2.2005 > tichotam> Obsah pojmů nová a stará nostalgie po přírodě mi není úplně jasný. Ironie je přirozeně beze zbytku podmíněna zasazením do kontextu, a pokud kontext nevytváří příslušné napětí k výpovědi samotné, ironický účinek zmizí. Otázkou je ovšem, zda má tento směr budoucnost, a pak se nebude dál jednat o ironii, nebo zůstane navždy experimentem, chápaným jako ironie, parodie nebo archaizmus.
<reagovat 
tichotam (Občasný) - 6.2.2005 > ještě myslím stojí za zmínku že o tom přemýšlím od chvíle co čtu Homéra... přijde mi to fascinující a to nejen jako archaická záležitost...
<reagovat 
 Lei (Občasný) - 6.2.2005 > tichotam> Homér z toho skutečně čiší na první pohled. Já osobně Ílias moc rád nemám, je to psáno úžasně, ale pro mně nudně, popisy brnění, národností, soubojů, tyhle nekonečné pasaíže mě nakonec zadusily - nedočetl jsem. Ostatně není nutností, aby obsah měl takovou triviální povahu jako ten ve tvé básni. Bude ovšem chápána ironičnost formy dostatečně, naplníme-li ji odpovídajícím obsahem, tolik nebijícím do očí - anebo pak báseň bude povážována za staromilský výkřik?
<reagovat 
Miruš (Občasný) - 7.2.2005 > Ahoj Tome, diky za tu basnicku. VOLNOST, VZPOMINKY, CERSTVI VZDUCH
<reagovat 
tichotam (Občasný) - 7.2.2005 > Mluvím o jemném pohybu ve vímání městcké i všeobecné anomie - odcizení. Příroda je stále více v povědomí jako ohrožená a každý rok se reálně měnící pod vlivem lidského působení. Zavírá do budoucna cestu ze dvaou stran: buď se začneme chovat k přírodě lépe a odstoupíme od trhového uspořádání světa blíž k přírodně, která se tímto pročistí... nebo se bude pokračovat v znečišťování a příroda přijde k nám v podobě kastastrof a bude také na dosah. Pak se myslím mění to, že už nejde jen o městské odcizení, ale víc o obecné odcizení v důsledku smazávání rozdílů mezi fyzickým městem a vesnicí. Propojování skrz internet telefony i dopravu je tak intenzivní, že je těžké být mimo a zároveň ve fungující komunitě. třeba ve vesnické komunitě. Vesnice je propojena... Ale to jsou moje laické pseudosociologické výmysly a říkám to tu jen proto abych obhájil co jsem myslel tím posunem nostalgie na který ses mne ptal... Je to pravdu osobní laický pozorovatelský názor. Myslím, že lidé od neustálého oddechu od formy, rozsahu, četby... si budou muset odpočivout a udělají to právě tak, že si přečtou třeba toho Homéra. Raději než zase ty zdi co se tu pořád opisují... Něco umného, hierarchického, malebného... Myslím že to chce tohle... odpočinek od uvolnění. Ostatně to, co navrhuji rozhodně není návrat...

Myslím, že ironičnost docela dobře může zmizet a zůstat jen věcí prvního setkání se stylem. Poetika by měla být jako model myslím apriory nezabarvená... schopná nást potenciálně jakýkoli obsah. I tragický. Jde spíš o archaičnost... jako o jakousi jazykovou paralelu k nepoměru přírody a civilizace dnes.
<reagovat 
 Lei (Občasný) - 7.2.2005 > tichotam> Tušil jsem něco takového, ostatně vnímám to dost silně. Obzvláště ono odcizení, z něhož se nelze již vrátit, protože je od nás vzdáleno časově, a ne prostorově. Je to postupné odumírání kořenů, řekl bych. S tou vesnicí bych s tím souhlasil. Včera jsem na podobný motiv napsal básničku, po delší době. Ńicméně, poezie se jistě nezastaví na mrtvém bodě, a vzhledem k tomu, že formálně snad dosáhla vrchilné jednoduchosti, jediným směrem, kterým mně napadá, že se bude ubírat, je opětné svazování. Ovšem co navrhuješ, aby to nebyl návrat? Kterou formu vázanosti, která tady ještě nebyla?

S neutrálností s ohledem na ironii přirozeně souhlasím, spíš jsem měl pocit, že ji propaguješ jako složku nového stylu. Myslím, že vztah obsah/forma a příroda/civilizace nejsou paralelní - aspoň mně nějaká kloudná spojitost uniká. Navíc bych chtěl zdůraznit, že pro mně ryzí příroda nemá smysl, má smysl pouze příroda v souladu s člověkem, avšak s člověkem jako intergrální součástí, i s jeho artefakty, pokud ji nehyzdí.
<reagovat 
tichotam (Občasný) - 7.2.2005 > Mimochodem, ta báseň je sice psána dost volně, původně jsem se jen bavil tím, že povím kamarádce historku ve verších ala Homér... ale po chvilce mne to chytlo a vlastně je to pokus o zobrazení triviálního příběhu, který však není tak uplně triviální: je to příběh právě o cestě do přírody a o prolínání témat civilizačních aktivit(focení) s přírodními... a skaut je civilizační výmysl... a přece do přírody... a focení je přeci krásné i když ení přírodou... a usekli jsme přebývající malinký kmen u velikého kmenu lípy... je to vlastně o chování se k přirodě.. takové zjevení jak to člověk s přírodou dnes dělá a jak se i v ní promítá civilizovaný svět... a celý... vzpomínka na jinou přírodu ze švédska... Triviální to vlastně je, ale doplňuje to to, co jsem chtěl říct celkově.
<reagovat 
 Lei (Občasný) - 7.2.2005 > tichotam> Tušil jsem, že namítneš, že není triviální:-) Není, ovšem pouze relativně. A o Švédsku mi, prosím, do 18.2. nemluv!!.-))
<reagovat 
tichotam (Občasný) - 7.2.2005 > Retrospektivně bráno jsou staré formy nevyužité po obsahové stránce, protože zjevně nebyly plněny obsahem dnešním a ani dnešním jazykem. Na formě až tak nesejde, sejde na výsledném dojmu. Ten musí být nový. Taky přeci používáme stále slova, i když to tady již bylo... Myslím že moderní poezie nedošla ani tak k jednoducosti jako spíš k relativizaci a volnosti. Tedy je v jejím duchu si volně vybrat jakoukoli vázanou formu, protože prostě můžeme, je to fuk.

Vztah obsah/forma a příroda/civilizace... Jak jsi napsal, příroda a člověk do sebe zapadají a tvoří i se svými artefakty celek. To se snažím v té básničce zachytit. Přije mi, že svtah civilizace k přírodě je dost ironický. Amerika ještě nedávno tvrdila že oteplováí neexistuje, doteď nepřijala ani ten blbý kjótský program co ho přijalo i rusko, v čechách jsou ekologické plány více než dlouhodobého ražení aby se neřeklo... Chodí se a procházk do městských přírod, parků... kde jsou neustále vidět alespoň nějaké střechy a vysílače ... vzduch stejný... vesnice josou ubydlené silnice... Civilizace je přítomná v přírodě tak bezprostředně, že je pro nedostatek odstupu parodií na přírodu...
<reagovat 
Kelly (Občasný) - 8.2.2005 > nene, tohle já nedám... :o) kde jsou SYTIČE??? ;o)
<reagovat 
Strážce_majáku (Občasný) - 13.2.2005 > Je to takový neobvyklý.
Moc fajn.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
Strážce_majáku (Občasný) - 13.2.2005 >
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je osm + pět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter