|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
|
Probuzený žije virtualitu virtuálně
Tzv.kouzla, zázraky, poznání budoucnosti, komunikace s Bohem i meditace jsou důkazy o tom, že svět je zkrátka trochu Jiný než jsme si mysleli. Nikoliv nahodilý a slepý vývoj hmoty metodou zkoušky a omylu, vytvářející po miliardách let i své vědomí, ale věčná virtuální Hra Her Absolutna, jejíž Podstata je mimo cokoliv známé. Hra má mnoho významů. Hlavně poznávat projevy částí Sama Sebe, hledat Cestu Zpět k původnímu neomezenému Vědomí a příčině příčin, tedy Sebepoznání. O tom se i ve svatých knihách. Na počátku oddělení ovšem nebyl prvotní hřích, ten je jen symbolem počátku nevědomosti a vzniku první duality, začátku štěpení Absolutního Jednotného Bytí, ale je to jedna z nekonečna možností projevu Absolutna.
Absolutn o je vlastně virtuální Procesor generující kombinace archetypů, jež se překlápějí do nekonečna pocitů i dějů, jež my pokládáme za jedinou realitu. Určitá podobnost této virtuální Hry je s počítačem. I on umí podle vytvořeného programu vytvářet hry, tedy děje, ve kterých se vygenerovaným prostorem i časem pohybují učící se systémy.
Podobnost je tu i se sny. I ty nejsou přece v našem prostoru a času. Vše je v nich vygenerováno - tvary, děje, fyzikální jevy, bolesti i vůně. I my jsme v nich jiní než v bdělém stavu, absorbováni ději, jež pokládáme za skutečné. Ony také skutečné jsou, ale jinak než si myslíme a jinak než ve dne.
Prozkoumat antologii života je úkolem pro filozofy a teology, ale neprokazují příliš vůle a odvahy dostat se dost daleko.
Poznat a přijmout, že realita i nekonečno jejich části jsou archetypy a archetypy jsou realita je opravdu těžké. Že jakákoliv aktivita, nevyzpytatelného Boha i naše, ovlivňuje více či méně všechny bezprostřední děje i Celek v jeho vývoji. I veškeré události jsou Nástroje Jeho Vůle. Tak se projevuje, tak se znovu a Jinak poznává. Stále vytváří a zkoumá nové kombinace archetypů, z nichž se skládají celé světy projevů, vědomí a pocitů i ten náš.
Je to Hyperprostor nekonečného množství informací o Absolutnu z nekonečna pohledů. Je jen Ono. Za Vším jsou Jeho převleky. Zacloní si část Sebe, aby se mohl prohlížet a zkoumat i z nižších úhlů v různém nastavení archetypů.
Probudit se znamená poznat a přijmout Realitu takovou jaká Je, tedy její virtualitu. Jaksi srolovat, smrštit zdánlivě trojrozměrný svět do obrázkopocitového mnohostěnu. Vzít Stvoření jako věčně vřící kotel fraktálů archetypů. Poznat, že jsou jen hierarchické Hry v sobě, jakási matrjoška. Mája, Líla, to jsou jen různé názvy těchto Her jež hrajeme jako Absolutno.
Jsme herci Her našich vyšších částí. Není na nich nic špatně, nejsou klamem. Vyšší tvoří a řídí nižší, táhne ho s Sobě. Vše zjevené je takové, prostě fraktál jak Nahoře tak dole a všemi nekonečně směry. Jsou to děje za dějem ve světech za světem v časech za naším časem.
Odtrhávání od absorbování naší malou materialistickou hrou k vědomé virtualitě božských Her je dlouhé, těžké a bolavé. Přesto je Stvoření právě kvůli tomu vytvořeno. Lidé jsou smýkaní bolavým životem, avšak virtualitu přijmout nechtějí. I když sní o osvícení, raději chtějí zůstat jak jsou.
V tom je poselství Buddhy - ukončit to a hrát si, ne být obětí Hry. Znamená to však hrát Jinou Hru, vyšší, ale to už je ezoterika. Ta je dokonalejší, složitější, pro nás nepochopitelnější. Probuzený na rozdíl od ostatních vědomě hraje Hru na virtuální osobnost i svět. Ví, že vlastně hraje Sám se Sebou. I on má své ego, protože bez něj by nižší části nebyly schopny udržet duševní stabilitu, Vršek je příliš silný a Ohromující.
Tuto filozofii, formulovanou prožitky rozšířeného vědomí, vyjádřila již řada autorů. Dovede velmi kvalitně odpovědět nejen na základní filozofické otázky - co bylo na počátku, odkud a kam jdeme a jaký je vlastně náš úděl, ale i na nekonečno dalších. Je však otázka na věčnost, co vše z virtuality vyplývá. Vše je totiž nejen propojeno se Vším, ale i nekonečně složité. Jakýsi Rébus, jež nemá konečné řešení. Řešení je zkoumání. To je Absolutno. Dokonce ani virtualita není konečná skutečnost. Podle principu jednoty protikladů je současně virtuální i nevirtuální současně!
Plyne z toho i to, že je nepochopením souvislostí si na cokoliv stěžovat, kritizovat či rozčilovat se. Vše je totiž jak má být - naprosto logická soustava informací o Potencionalitě Absolutna a výuka Sebepoznání.
|
|
|
