Vím, balkónové scény voní bakelitem

A nepřivoníš k pěnícímu oceánu z pohodlí stinné terasy.

A vztahoví hypochondři milují tu bolest osudových setkání,

míjení,…. proplouvání

Tak jako lodě kdysi v Amsterodamu, tak jako povozy na cestách

A sudy, v nichž sedlali mlhu cikáni,

S jediným havraním pohledem, řekli vám víc než jste, hloupí, chtěli znát a mizeli v lesích, v minulosti.

Vím, balkónové scény voní bakelitem a svět sice bližší, je vzdálenější než se zdá.

Jsem vztahový hypochondr,

Jsi daleko za šumícím oceánem.