Zjevuješ se                 

jak přízrak minulosti,

popel navždy spálených vzpomínek.

To kvůli tobě podali mi sirky!

Jsi jako odplata za mé hříchy.

Neslyšně přilétáš na mé okno,

Sedíš a díváš se.

Sleduješ mě ledovýma očima.

Necháš mě prosit o poselství.

Bavíš se? Kocháš se mým utrpením, jak rozpaluješ staré rány?

Je to jen odraz, co dívá se mi přes rameno, bez zájmu provždy bez emocí.

Jen občas si pírka probereš a je to jako když žiletka klouže po sametu.

Jsi jen stín toho cos byl kdysi,

A vzdálený vzdálený cos byl ještě dřív!!

Neznám tě.

Přece mě necháš vztáhnout ruce ke starému rámu.

Tak jako kdysi,

pokaždé.

To kvůli tobě podali mi sirky!

A ty to dobře, …dobře víš.