|
Nenalézám slova jimiž chtěla bych ti říct,
jak moc po tobě toužím.
Snad můžeš to vytušit
z pohledů, co ti posílám,
možná se hloupě usmívám.
Ztrácím hlavu v oblacích,
však chtěla bych jí složit tobě do klína,
hladit tě prsty po spáncích,
cítit se lehce bezbranná,
být s tebou dnes až do rána.
Za nocích kdy sama uléhám,
mě nezahřejí vzpomínky,
něžné tvé dotyky postrádám,
chtěla bych zcuchat tvých vlasů pramínky,
máš oči – drahé kamínky.
Když dělí nás tak málo,
chtěla bych proplést naše prsty, zlehka,
ochutnat tvé rty by za to stálo,
mít vše, bez zítřku žít dneska,
můj hraný nezájem je maska.
|
|
|