|
|
|
| |
O HONZOVI
(vyprávění staré a unavené pohádkové babičky)
Milé děti,Vaše babička už je zase tady. Rodiče si stěžovali, že bez pohádky neusnete, a tak Vám jednu nesu. Hezky se usaďte, zavřete uši, ať Vás u computerů nikdo neruší a vytřeštěte oči na monitory. Pohádky začíná.
Jednoho krásného dne se Honza probudil nezvykle brzy. Přesněji řečeno, byl probuzen. A to velmi příjemnou a svěží horskou vůní, kterážto se rozbila o plynový hořák hned vedle jeho hlavy. Takto jemně a s láskou jej vzbudila maminka, aby nezaspal, když jde do toho světa. No, jak jí včera slíbil, když se tak převaloval na bříšku (Honzovi se samozřejmně zdálo o ... něčem jiném). Milému Jeníčkovi, pardon, Honzovi, nezbývalo nic jiného než vstát, vzít si buchty v prášku a vyrazit z rodné chaloupky do velkého a nepřátelského světa.
A co Vy, děti? Ještě nespíte? Nevadí, pohádka pokračuje. Honza šel a šel, až došel na rozcestí. Vpravo nebo vlevo- teď babo raď, pomyslel si. Kde se vzal, tu se vzal, objevil se dědeček jako věchýtek. A okolím se začalo rozléhat CINK! SAKRA! CINK! ZASE NE! Honza znalý situace se hned dědečka zeptal, zda by mu za buchty v prášku neporadil, kterou cestou se má dát. Dědeček si mezi cinkáním a nadáváním vzal buchty, nadechl se- a zmizel. Honzovi ještě dolehlo k uším šťastné KONEČNĚ!, a osaměl. Překvapený chvíli přemýšlel a pak v kapse nahmatal minci pro štěstí. Vyhodil ji nad sebe se slovy: Hlava- vpravo. Mince vyletěla vzhůru, pak padala dolů, kutálela se po cestě, cinkla o kanálovou mříž a znovu padala. Honza zkusil poslední možnost, která jej napadla. Zavřel oči, otočil se několikrát kolem vlastní osy a vykročil naslepo. Bohužel, do příkopu. Dezorientovaný a smůlou pronásledovaný si řekl, že nejlepší bude vrátit se zpět domů.
A co Vy, děťátka? Ještě se Vám nechce spát? Mně strašně, ale nebojte se, o svou pohádku nepřijdete. Za dlouhou chvíli došel Honza do města a tak zjistil, že pádem do příkopu asi zabloudil. Příležitost dělá daňového výběrčího, vzpomněl si na oblíbené přísloví své maminky a využil odpoledne k hezké objevné procházce. Jejím výsledkem byli dva mrtví, sedm těžce a třicet pět lehce zranění, tři zdemolované policejní vozy a škoda přibližně stejně velká jako ta hromada. Avšak konečné skóre bylo příznivé pro Honzu- zajistil práci veškerému personálu městské nemocnice na půl roku dopředu.
Honza se zastavil, nepočítáme- li jednu zelenou, před šedou, hranatou a panelovou budovou s nápisem ZPROSTŘEDKOVATELNA POHÁDKOVÝCH HRDINŮ. Když vešel dovnitř, poslali jej nejprve od Čerta k Ďáblu, ale ten byl opravdu ďábelský. Nechal Honzu na zkoušku chrupu se prokousat půlkilem dotazníků, aby zjistil, že jeho nejvyšší kvalifikace je... HLOUPÝ. Tak Honzovi nabídl ideální pracovní příležitost- zabití draka. Stačí jenom jedno se zanedbatelným rizikem a člověk je zajištěný na celý život. Pak se s Honzou dojatě rozloučil, když se předtím zeptal, jaká barva se mu na stuhách věnců líbí nejvíce.
Jak náš hrdina kráčel na udanou adresu, do jeho mysli se (pomalu) vkrádala myšlenka, že boj s drakem asi není nic jednoduchého, navíc to je jistě ohrožený druh, co by tomu řekli ochránci přírody a jeho nálada, takto zatížená chmurnými úvahami začala (rychle) klesat. Když dosáhla minus deseti stupňů Celsia a nechtěla se zastavit, ozvalo se odnikud CINK! a před Honzou...
Chrrr! Chrrr!
Co...? Co se děje?! Proč mě budíte? Že pohádka nemá konec? Vždyť Honza koupil velký elektrický sporák s připevněnou mikrovlnnou troubou pro celou rodinu a jestli nezemřeli, tak žili šťastně a spokojeně až do smrti. To je přeci konec jak se patří. Zazvonil Eurotel a pohádky je konec.
|
|
|