Pod rozviklanou houpačkou
v ústraní všech zahrad
(přestože tato zahrada byla
jedinou a zároveň - - -)
pokynulo děvčátko hlíně
jen tak naoko vskutku
jen tak
nikdo kdo by jí spatřil
i kdyby kolem chodili lidé
a skrz mříže
duše vidět nebylo!
řeklo:
zde jsem chudá
ale nežádám jídlo
neboť nepotřebuji jíst
Hlína jakkoli poskvrněná
touto zahradou
pokynutí přijala
a vyčkávala se slyšet:
zde jsem chudá
nežádám nic
než zpět svou duši
Pod rozviklanou houpačkou
zahrada ucítila rty té malé
paní která žádala
jen zpět svou duši
v ústraní
kde se sama zaprodala
cizinci:
jsi chudší
avšak
cizinec - - -
zůstal cizincem
přestože právě tady
zaprodali jste se oba
Slyšela vše a pochopila
že neztratila mnoho
duše jen zanaříkala ale rozum - - -
malá paní usínala mezi
okny v ústraní
v zahradě která znamenala mnoho
a zároveň - - -