Ráno okna skryté v žaluziích

ulice vyjevené

vhozený kalamář kreslí dlažby

poezie vyšla na lov

a řeka dala další chvat mostu

rty žen připomínají zdi.

Poledne sklizených zvonů

odbíjí vzkazy ujetým vlakům

jen děti umí popsat svět

křídovými stehy směnkami roků

rozvázaná klička čte telefonní seznam

odpoledních novorozenců.

Večer stydne jak křičíčí věčnost

dlouhých polibků ohně zrcadel

křesají po černých pasažérech busů

pohledávkou bez osvětlení

chycenou do mříží

vyložených karet.