Úsměv

Ztracenými ulicemi plnými ticha
kde nože lůzy v potocích krve mizí
prodírá se zkřivený úsměv plný slz

Vryt v koláž udivených výkřiků
o vzpomínky zapomenuté zakopává
v duši polapený, v síti pomatený

Unaven tlukotem studeného srdce
utlučen tisíci lháři uvnitř sebe sama
v kámen smutkem puklý se mění

Pak na rozcestí, kde duše se za klid mění
beze svědků, bez průvodu
rozdrtí sebe sama v prachu hrst

Ztracen v sobě zapomněl žít