Po celý ten čas byly tu s námi čtyři bílé zdi
A nábytek, kterému chybělo mnoho
V kuchyni vždy umyté nádobí, postel vždy ustlaná.
A ty..
A tvoje boty srovnané u dveří
A tvoje košile, lněné, složené do komínků
A tvoje ruce
Které si mě před tím i po tom vždy umyly
Jako bych byla nečistá pro to
Jako bych byla nečistá tím
A tvoje pusa
Tak posvátně dávána na dobrou noc
A tvoje pohlazení
Kterým jsi mě něžně po ránu budil
A tvých stotřiadevadesát centimetrů
Které se skláněly před dveřmi
Když jsi přicházel
Jako bys vkročil do chrámu
A pak jsem tu byla já..
Tichá, neslyšená
Jako bych byla modlou cudnosti
Postavenou na okenním parapetu
Kterou sice zbožňuješ a nosíš jí květiny
Ale neposloucháš, zda něco nepovídá
Neslyšíš, když mluví
A pak jsi se jednou vrátil
S obvyklým sklonem u dveří
A já se k tobě hrnula
Se slzami v očích
A říkala tak radostně
Opřekot
Celá šťastná…
A tys mě najednou slyšel.
Odmlčel ses. Na den. Dva.
Pak zmizely tvé boty ode dveří
Tvé košile a jejich rukávy s tvýma rukama
Tvá pusa na dobrou noc, tvé pohlazení…
Tvá neposkvrněná Marie mohla s tebou obcovat
Ale počít Ježíška…
To nesměla.
(PROLOG
"Jako květina jenom krátký čas květe a potom vadne, tak jest to také se mnou. Jsem nyní zdráva a kvetoucí, však brzy, snad dříve, nežli se domýšlím, uvadne zdraví a květ mládí mého, poněvadž vše, co tělesné jest, času a hnilobě podlehá. Proto nechci nikdy hrdou a pyšnou býti, nýbrž mírnou a pokornou jako jsi Ty, můj Ježíši na zemi byl. Chci se k Tobě vždy modliti, bych nikdy v pokušení nebyla uvedena. Božský učiteli! Tys řekl svým učedníkům, že jest duch volný ale tělo slabé.
Uděl mi milostivě moci a síly, bych se každé příležitosti ku hříchu vystříhala, bych neupadla v pokušení, ana jsem tvor velmi slabý a první přestupek ku větším a častějším hříchům vede. Vzbuď ve mně ošklivost proti všem skutkům, za které bych se styděti musela, kdyby je lidé viděli, nebo o nich slyšeli. Nenech mne nikdy tak hluboko klesnouti, abych pro okamžitou rozkoš smylsnou svou nevinnost a ctnosť, své časné a věčné blaho ztratila. Uč mne, Ježíši můj! Že rozkoš světská pomijí, kdo však Tebe miluje, že živ bude na věky. A já bych mohla býti tak zaslepena, že bych čisté radosti duševní zaměnila za smyslnou rozkoš. Měla bych býti tak bláhová, že bych pro časnou rozkoš smyslnou věčných radostí duševních se zbavila. Posilni mne ve velkém boji proti smyslným náruživostem, nedopusť, abych na lichotné a přetvářné řeči zlomyslných a mravně zpustlých smilníků dbala, neřkuli abych jim něco neslušného neb nemravného dovolila. Proto nechci nikdy rychlým tancem nebo opojnými nápoji v nebezpečenství se vrhnouti, že bych hřích smilství a nečistoty páchala. Nikdy nechci s osobami druhého pohlaví na tajných místech sama prodlévati, nikdy svůdnými spisy smyslnost svou drážditi, nýbrž volím sobě raději dobrým čtením se vycvičiti. Ctnosť a stydlivosť mají mou nejvyšší okrasou a nejkrásnější ozdobou býti. Podporuj tento slib můj svou všemohoucí milostí, bych jej věrně plnila a vykonávala. Amen."
Modlitba panny z Modlitební knihy pro ctitely a ctitelkyně nejblahoslavenější Panny Marie Matky dobré rady – vydáno LP. 1887 )
|