Šel, smrděl a na dálku odpuz oval
všechny ”čisté spořádané občany”,
jeho zatuchlá, špinavá postava
v rozpadajících se hadrech
a sedm bílejch igelitovejch tašek,
ve kterejch měl celej svůj majetek,
okamžitě odháněla
i tu trošku zdánlivýho soucitu kolemjdoucích.
Tělo a mysl se postupně rozkládaly
nekonečným chlastem
a stáleseopakujícím sáním
většinou vyžebraných cigaret.
Byl motavej, pil víno odrána,
což ho docela bavilo.
Dovlekl se až do parku ke stromům,
sedl si na zelenou trávu k voňavýmu jasmínu,
rozložil igelitky, zapálil cigáro,
díval se do zapadajícího rudýho slunce,
popíjel moravský červený
a pak v poklidu umřel…
27. 5. Léta Páně 2004.
|