Stál smích

uprostřed nádraží

a smál se žlutým žilkám,

paprskům slunce

které vyprávělo

o lásce měsíce

jenž snoubil se

s hebkou duhou.

V modrém oparu

bílých obláčků

z alambitu svého

hvězdičky vonný olej přinášely

by své věčné světlo

do noci temné posilnily.

A měsíc se líbal

s duhou

a duha měsíc objímala

a tak se oba

vroucně milovali

jak Franta s Božkou

na mezi u Křivoklátu

v roce 1805.

Je divné

proč se měsíc a duha

také někdy opičí.