Někdy se člověk topí

ve vlastních slinách

jedovatých

bolestných

pohledy na nebe

nezvládá,

protože...

Při tušení

JEJÍ

přítomnosti

po těle mrazí,

nechodím ven

auta houkají

věže jsou vysoké

kameny ostré

sféra mezi nebem

zemí

stále s námi.

Rakovina

ctnostná paní

zůstává s námi

do žehnání

našich duší

ke hrobu jde,

jak se sluší.

Přesýpací hodiny

určují časy zbylé

na zemi naše

stop-time chvíle.

Nahoře i dole

ve vakuu

s podobou

á la mode

hraje  mariáš,

aby si ukrátila čas

než zase vyrazí,

pracovat do úmoru

za směšně nízký plat,

no tak lidi

život má rád ironie..

k nevíře, ale

Ona pro svou práci žije!!