Falešný měsíc?
Co je to za příběh?
Znavený dech rozvíří chmýří topolů.
Jen vyprávět mě nech, dokud jsme spolu.
Povím Ti o tom jak zářivě čisté barvy v hádce se slily ve špínu.
Na Rok,
Na Hodinu,
Na Vteřinu
Na hladinách oceánů v gejzíru oslnivých dnů.
Za noci, měsíc o světlo prosit nemusí,
Bez konce myslíme všichni, i slunce,
Den co den zaslepí se vlastní září
jak výbuch inkoustu v kalamáři.
S ním zmizí vše beze stop, bez pochybností.
Jak malí jsou ti velcí.
Je to k zlosti.
Smyslu zbavené, umírají večer oči.
Moudrosti měsíce už do nich nevkročí.
Teplo zetlelé věčnosti dne
z posledních sil zavírá brány poznání.
Měsíční světlo marně shání své oddané.
Noc co noc do svítání hledá, kdo se ho zastane.
Nikdo ze zajatců dne neuslyší slova vyhaslého starce.
K čemu taky, když ráno probudí se jako bohatýr vedle svůdně krásné jistoty.
Vezme si ji celou bez rozmýšlení.
Vždyť čas je jen do západu slunce.
|