Víš, jako ty kdybych se protloukal světem...
Jenže nejsem holka co připadá si zbytečná, k nicotě jdoucí,
ale chlapec, co připadá si trapný, věřící ve výchovný účinek této inkarnace.
Liz, ty závidíš narkomanům viditelnost jejich problému,
a mě možná dětství v klášteře, rozvod a neschopnost setkat se s dívkou, s kterou jsem
prožil dětství.
A kdyby mi to vyšlo, že už bych nikdy nespadl do blackvawe jako ty.

Možná, Liz, že už jsem taky zombie.....

Každým ránem víc a víc mě ta svině vysává........
Ne, nechci ji krmit - ale co když ona je jediná moje jistota?,
a já jí do vyhřezlého chřtánu narvu všecko jen abych někomu patřil.
Ne, nikdo už mě neslyší, už ochraptěl jsem tím řevem.
Já v křečích procitám, kde ostatní by mřeli,
a kde jiní žijí, umírám...
Bez domova se umírá,
Liz!

Liz, já vím že nám neuřízli ruce nohy hlavy,
na nás co hledáme domov není nic vidět.
Tys o tom napsala knihu a pomohl ti Prozac,
but what with mine?

Jsem výbušninou ve svém domově,
jsem domovem na svém spáleništi.
Mě určitě pomůže jen Arcana Cathy Lilith Maria Wanda -
Nebo snad Jahve Jesus, ale já těm chlapům moc nevěřim, ale
do seznamu krizových center stejně ňák zapomněli napsat jejich telefonní čísla...
Nemáš je ty, ufňukaná američanko,
sestro v bolesti?
   
Řekni mi Liz, kde já tu sílu beru?
Už ani z doteku ani z hudby ani z Krista ani z piva...
Nepomůže Nerozumí Nikdo Protože
Očekává že Zvládnu
Tak já vám řeknu:
Nevíte co je samota.
Taková SAMOTA!
 
Víš Liz asi kde jsme udělali chybu?
Moc jsme chtěli a moc jsme milovali,
tak moc, že se to v křeči zaseklo
a teď moc chceme a málo milujeme,
a chce se po nás, abychom tolik nechtěli.
Ale my už nemůžeme ani milovat, ani nemilovat.
Jen strašně chceme!
A můžeme jen
doufat.....