Nocí zní hudba, taneční rej.
Tak nalej si paňáka, ještě si dej!
Možná že ryk, tanec a veselí,
Rány tvé duše trošičku zacelí.

Světla do noci tlumeně svítí,
Jásejte ještě, dokud je pití!
Popadni ženu a rychle s ní do kola!
Zítra už jistě nebude tombola.

A najednou všechno jakoby skončilo.
Tělo už nechce, aby se tančilo.
Odcházíš do noci, do mrazu sám.
Už nejsi vevnitř, není to klam.

Hlavou ti ještě zavíří myšlenky,
Jak jsi byl před chvílí, tak blízko u Lenky.
Nocí jdeš sám, opuštěný chodec,
A srdcem ti najednou projede bodec!

Kam míříš? Domů? Nejsi ty blázen?!
To není domov! Tak se vrať na zem!
Kdopak si myslíš, že tě tam čeká?
Nikdo! Tak vidíš, jak samota leká.

Ještě pár stanic a budeš tam,
kde už tě potkalo takových ran.
Otvíráš dveře, předsíň je tmavá.
Liška tu občas "dobrou noc dává".

Někdo tu leží, masku má tváři.
Teď už si vzpomínáš? S ní jsi šel k oltáři!
Tohle, už neznámé a krásné tělo,
Před věky dávnými, hrozně tě chtělo.

Nyní jen nezájem z té ženy čiší.
musíš až do dna vypít hořkosti číši.
Lásce se přece nemůže poručit.
To už ses mohl doteďka naučit.

Snad nějaká jiná, kterou máš rád,
To, po čem toužíš, může ti dát.
Naslouchat tomu, co ty jí říkáš,
Potěšit srdce tvé, když si jí stýskáš.

Pohladit po vlasech, a vědět, že mám ji rád.
Cítit ten horký dech, nebát se lásku jí dát.
Třeba pak obživne, ta stará láska,
vetchá jak stařena, co v kostech ji praská.

I vyhaslá sopka se probudí k životu!
Tak proč ne láska? Nemám tu jistotu!
Však je to krásné, tisknout se za ruce
Když nebe je jasné, líbat se na louce.

Kéž znovu prozáří náš život láska,
A lhostejnost zůstane jak cílová páska,
Jako když loňský sníh ležíval na horách,
Daleko za námi, jen v matných vzpomínkách