TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Sobota 28.12. Bohumila

Všechny rubriky

Výtvarno, kresby

> Výtvarno, kresby

> Kresby, skici

>		Malby

> Koláže

> Klasická grafika

> Ilustrace

> Blbůstky-pokusy

> Experimenty

> Prostorové objekty

> Teorie, historie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Cesta z kolekce Hostina
Autor: Albina (Občasný) - publikováno 18.9.2004 (19:18:09)

Albina (Občasný) - 18.9.2004 > -pokračování- příběhu od P.K. Stál jsem na lesní cestě. Na mou hlavu, ramena, ruce - na svěšené větve stromů i na zbytky zažloutlé trávy a kapradí se tiše snášel sníh. Pomalu jsem vykročil. Tím jsem se rázem stal stínem všech sněhových vloček, které mne míjely. Jejich neviditelným stínem.Připadalo mi, že můj dech nutí uvadat široké záhony růží v duši a jejich nepoddajné trny drtí ve vůni pulsujícího srdce jako v hmoždíři Absolutna. Závaží odpadlo. Mé tělo plulo kdesi pode mnou a já se vznášel. Kroužil jsem jak slepé káně nad bolestí a trýzní. Krok za krokem jsem stále prudčeji mával křídly. Neviděl jsem břeh. Má duše se stala lodí bez stěžňů a bez plachet, prosta lidské posádky. S kýlem z čistých iluminací Dobra a Krásy, s palubou z Prvotního pohybu. Nechala se unášet prameny vykoupení a věřila. Uvěřila, že Věčnost není klam. A nikde žádné Slunce. A nikde žádná noc. Jen kontury Víry, rýsující se na obzoru Trvání. Jen obraz Bolesti na plátně Vědomí. Jen bezrozměrná plocha Prostoru v nekonečné krajině Zření. Jen sníh a les. Rozcestí. Na něm černý hřebec, nehybný jak šero a horký jako vítr z pouště. Stál s hlavou vztyčenou a sledoval, jak se k němu blížím. Z chvějících se nozder mu stoupala pára. Vypadal , jako by právě doběl do cíle. Byl nehybností v trysku, běžel bez pohybu. Neměl sedlo, neměl uzdu. Nebyl okován . A přece byl sedlem i uzdou i podkovou. Jako by čekal, až se zastavím těsně před ním. Dávno jsem věděl, na kterém místě mám zůstat stát. Zadíval se mi do očí a takto promluvil: „Ty, jenž dýcháš bílou vůni a z pole vlasů spletených sklízíš čistou myšlenku! Ty sytý vší lidské krve! Ty Rozbíhavý bez Počátku! Já mluvím k tobě řečí prostou. Mé kosti střeží dobré chvění. Vyjevím ti v okamžení, jak předeženeš vlastní obzor- - jak dosáhneš naplnění. Za mým krokem klidně pluj. S důvěrou mne následuj.“

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli Albina

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + sedm ?

Napsat autorovi (Občasný) Zařazeno v Galerii

Addictive Zone Orbital Defender Game