Míhající obličeje letí kolem v TGV

holky patří do divadla, kluci zase do nebe.

Až ta jedna... Jedna z nich,

růže stojí u kopřiv.

Hebká kůže, sladké chvění

v kouzlo lehce hudba změní.

Snad by mohla chvíli tančit,

snad by chtěla mou hru začít.

Snad by mohla u mne být,

mohla by mne políbit.

Měsíční třpyt, v trávě zas

zhasnul téhle hvězdě jas.

Království je za koně,ale  vášeň za víc,

tváře s potem jsou a romantika nanic.

Nejen věky, možná déle

chtěla jenom do postele.

Jemné rty a krok má srny,

je to růže...má i trny.

                        Hlavu mučí, nervy drásá,

                         žije jen z čerstvého masa.

                                          Mé krve se napije,

                                          bože... Je to HARPYJE.