|
| |
 |
|  |
Jen věci obyčejné
klidný svůj život mají.
Sami se samo sebou
nemilují, nedýchají.
Jen věcem obyčejným
roky dál líně plynou,
nesouží svoje duše
lítostí, nebo vinou.
Jen věcí obyčejných
není už žádná škoda
lhostejný osud jejich
kdo koupí, nebo prodá.
Jen věcí obyčejnou
jsem se dnes sama stala.
Za třicet stříbrných
mu láska má stála.
Jako věc obyčejná
jsem dána k zastavení
kupte si hloupou, co měla
za to, že věcí není.
Však věcí obyčejnou
nejsem a nechci býti.
Jako věc odhodil mě
kdo mě teď asi chytí?
Co to teď slyším?
To jsou jen kecy!
Ty nejsi ničím!
TY NEJSI VĚCÍ!
Ty nejsi věcí!
A neříkej že to pravda není!
Já chtěl bych ztéci
tvého srdce opevnění.
A teď můj názor prosím slyš.
Kdybys jenom věcí byla
a já chtěl k tobě trochu blíž,
tvá pevnost, snadno by se podrobila.
Ty miluješ, dýcháš
a svou duši v stesku trápíš.
A vnímáš to co slýcháš
a v bolesti tvář slzou zkrápíš.
A třeba i přej si
přec žádná jak ty není stejná.
Ty věcí nejsi
a vůbec ne obyčejná.
Štěstí mé ty jsi
co duši mou sytí.
Já dám ti své city.
Já jsem kdo tě chytí.
|
|
|
