Tam, kam nesmí počítač…
Ležíme čarovně zbiti, jak po kouzelném zápasu tajnosnubného Tao a slunce žhne… Jsme zachyceni v jeho síti a pak, když zmámeni žmouráme pod jeho žlutistou sukni, zjistíme, že ke štěstí či k opilosti nám stačí toho horka vlastně jenom málo… Pražské Žluté lázně…, poslední místo z pláten starých mistrů, rozmarné léto, nikoli z povinnosti tloušti a tlouštíci leží jako naparafínovaní manekýni, pivo teče s pěnivostí léta, stánek praská a Vltava plyne, každý se tu slastně fláká, ryby o půl páté milují se klečmo a láska, stejně jako malý Fernet lepkavě ke svým staromilským hrátkám láká.
|