Tatínku, děkuju, že nevíš. Tvé jméno odráželo se od stropu sklepa, když jsem tě volala, bratříčku. A vy bratranci, aspoň se nesmějte.
“Marie, proč nenosíš na stůl?” Soused se hrabe ve vnitřku mého dortu a já jsem ztrnulá, tak jako včera. Otec mu půjčil svůj příbor, bratr mu utírá ústa ubrouskem, bratranci sedí mu na kolenou. Nůž na dort je muž, soused vidličky… Nebojte se. Spolknu, co stalo se včera v sedm ráno. Kam vedle příborů správně se prostírá znásilnění?