|
|
|
Rána Autor: kasali (Občasný) - publikováno 12.3.2001 (11:51:46), v časopise 14.3.2001
|
| |
Tahle rána byla jedna z nejkrásnějších. Jako by nás zvala k sobě do domu, domu s teplem slunce, provoněném větrem trav a kobercem z nejkrásnějších květů. Jako by každá vůně řekla větu o tom odkud přichází a kam nás může zavést. Patřilo všem a přesto jsme měli pocit, že jen k nám mluví všechna ta květena a že jen nám patří všechna ta slova, která byla jí a našim uším určena.
Asi se chce podělit a tak jako my máme dobrou náladu a kouzlíme tak úsměvy na rtech jiným i ona je živá i ona občas dává sílu a bere dech. Jako by po zádech nám přešel mráz a dal nám lekci z naslouchání. Je to zvláštní souhra vjemů a i když se jako vlna přežene, je třeba ji chytnou a svést se po ní jako surfař. A když nás opět hodí na břeh všedního světa, je dobře, že nám dala šanci pohoupat se na jejich ramenech.
S kouskem trávy v ústech se divím tomuto světu, té harmonii náhlých barev, té touze nadechnout se zhluboka a jako řeka široká se valit přes všechny balvany strastí. Jak nicotná je představa našeho krátkého bytí před dějinami věků a veliké budoucnosti. A kdybychom uvěřili v nekonečno obnovy a nezničitelnosti sama sebe a třeba i v muže na mráčku co v dlaních drží nebe, budeme se dál snažit o co nejkrásnější prožitek tohoto zlomku času, kterému právě říkáme život a to je fantastické.
|
|
|