Dva kamarádi se vydali na dlouhé putování přes poušť.
Během cesty se ale brzy pohádali a při jedné ostré výměně názorů jeden druhého uhodil do tváře.
Poraněný, aniž by něco řekl, se sehnul a napsal prstem do písku: „ Dnes mi můj nejlepší přítel ublížil. “
Putovali dál, až došli ke krásné oáze s jezírkem. Rozhodli se, že se vykoupou. Poraněný kamarád se ale po chvíli začal topit. Jeho přítel skočil do vody a zachránil ho.
Když se tonoucí probral, sedl si a vytesal do kamene nápis: „ Dnes mi můj nejlepší přítel zachránil život.“
Kamarád se ho zeptal: „Když jsem tě uhodil, napsal jsi to jen do písku, ale teď jsi to vytesal do kamene. Proč?“
„Víš, když mi někdo ublíží, píši to jen do písku, aby vítr ty řádky odvál na znamení odpuštění. Ale když mi někdo pomůže, vytesám to do kamene, aby to tam zůstalo navždy.“
|