Životní stání
Můj život pohybuje se na scestí,
chce se mu tam i tam,
dostal jsem impuls a chci se rozejít,
do dáli a nebýt už ty tam.
„Musíme mít zásady, musíme mít víru,
věřit, že to co žijem má kouska smyslu,
Nehledat, nepátrat.
Sami víme o sobě své,
nemusíme se přetvařovat,
každý okamžik nám napoví,
jestli jdem tam či onam.“
Rozmetán okamžikem změny.
Můžeš změnit kompletně vše.
Chvilka nepozornosti,
a vše se veze nazpátek.
Klouzat se po kopci,
zadek mít odřený,
blahem se užírat
a nevědět nic?
„Nemáme cíl, nechceme vidět,
někde tam v povzdálí,
nechceme vědět,
zda-li svět se změní až tam dojdeme.“
Blaho se rozhostí,
usedne na okraj,
nebude náplastí,
strhne tě k zemi.
A budeš tam lízat prach,
plazit se, skomírat,
těžce se zvedat,
padat a padat.
A až se zvedneš snad,
uvidíš jinak svět,
nebudeš chtít,
jinak se tvářit a sedět - tak, či ….tak?
|