|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Zapomenout, nechat být,
ta dvě snadná slova,
mohou duši zatížit
jak vražda Ábelova
Zapudit ty krásné dny
a opustit ráj,
odložit blažené sny
a ty, děvče, hraj!
Předveď nám tu půvabnou,
milou, šťastnou bytost,
odlož pro teď duši svou,
nechcem vidět lítost!
Tvůj žal nás nesžířá,
nechej si to pro sebe,
ten, kdo svoji duší zná,
se nedostane do nebe
Do arény rázně vkroč,
vždyť lvi už čekají,
život, to je kolotoč
a drápy se neptají!
K čemu ten tvůj život je?
Vždyť už skončí za chvíli!
Tvůj výstup příliš nudný je
a my se tak těšili!
Na tu show a na ten křik,
na tu snůšku polopravd,
na tu bolest v očích tvých,
pro příště to pooprav...
|
|
|